Milan Knížák minulý týden po pětadvaceti letech skončil v Akademii výtvarných umění. Po jeho vynuceném odchodu z čela Národní galerie je jeho vyhazov ze školy – jinak se to nazvat nedá – definitivním důkazem, že dříve nepřehlédnutelná figura zdejší kulturní scény mizí z veřejného života.
Nový rektor AVU Tomáš Vaněk předáním Knížákova Ateliéru intermediální tvorby do rukou jeho někdejší žačky Mileny Dopitové pokračuje v komplikované generační výměně pedagogů, kterou si před rokem při svém nástupu předsevzal. Koneckonců další dva ateliéry, na něž vypsal konkurzy, budou odteď vést výtvarníci, kteří dostudovali teprve před deseti lety. Knížákovi bude letos pětasedmdesát, Dopitové o třiadvacet let míň. Zní to tedy logicky. A od Vaňka je milé, že svému předchůdci poděkoval, ocenil jeho zásluhy, navrhl mu udělit čestný doktorát a používat status emeritního profesora, který dál může školit studenty.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
