Z každého zvědavého či nespokojeného občana se tak trochu může stát Nejvyšší kontrolní úřad. Stačí, když vyťuká na klávesnici jméno soukromé firmy, a během pár vteřin mu vyjedou smlouvy, které podepsala společnost se státem či komunálem. Nebo naopak. Naklepe jméno ministerstva a zjistí, jaké smlouvy uzavřelo a s kým. A také třeba to, že ministerstvo platí za stejné zakázky dvakrát více než jiná státní organizace. Tak nějak by měl v ideálním případě fungovat sněmovnou právě schválený registr smluv a tato veřejná kontrola by měla nutit úředníky i politiky k rozvážnému hospodaření.
Osm let výmluv
Smlouva o registru smluv umožní zveřejnit státní či regionální zakázky v ročním objemu zhruba tři sta padesát miliard korun a další smlouvy za dalších tři sta miliard pro veřejnost zpřehlední. Jestli skutečně dokáže zveřejňování smluv vytvořit tlak na státní úředníky a politiky, a oni se začnou bát brát úplatky, přestanou přihrávat zakázky spřízněným firmám a kamarádům a začnou otáčet před vydáním v prstech každou korunu, teprve uvidíme. Jedno vítězství už si ale čerstvě schválený zákon může připsat.
Politikům se dlouhá léta do schválení zákona nechtělo. Odkazovali na obchodní tajemství, narušení konkurenceschopnosti firem, jež budou muset zveřejňovat svou „cenovou politiku“, a desítky dalších důvodů.
Před třemi lety přišlo několik nadšenců se zasvěcenými analýzami, které říkaly, že drtivá většina úřednických a politických námitek proti zákonu jsou jen výmluvy. Firmám…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
