Martin Konvička, šéf Bloku proti islámu, byl policií obviněn z podněcování nenávisti vůči islámu. Jakmile se tato informace dostala minulý týden na sociální sítě, rozběhla se vášnivá debata, jestli je to dobře, nebo ne. Většina, soudě podle sledování diskusí, si myslí, že je to špatně. Buď proto, že s Konvičkou souhlasí, a tudíž si nemyslí, že hlásá něco špatného. Anebo s ním nesouhlasí, ale obávají se, že soud z něj udělá mučedníka. Častým argumentem také je, že za slova se soudit nemá. Ten se ale velmi brzy může obrátit proti nám všem.
Kde se kdo učí
Společnost, která by i bez soudů nedokázala čelit výrokům Martina Konvičky, by za moc nestála. Když hovoří o tom, že je na muslimy nutné použít plyn, připravit pro ně koncentrační tábory či že z nich nadělá masokostní moučku, mělo by být v demokratické společnosti dost veřejně aktivních lidí, kteří to rezolutně odsoudí. Veřejný tlak potom z autora takových slov udělá člověka, jemuž nikdo nenaslouchá.
Česká společnost zůstala někde v půli cesty. Konvička je sice částí společnosti kritizovaný, ale zastání našel například u šéfredaktora MF DNES Jaroslava Plesla a svým způsobem i u prezidenta Miloše Zemana, když se vedle něj 17. listopadu postavil na pódium. Konvičkova radikální slova jsou často označovaná za neškodná.
Dlouhodobě žijeme v představě, že Česku žádní extremisté nehrozí, jsme přece něco jako hobiti, kteří brblají, nezajímají se sice o druhé, ale ani moc neškodí. Toto zlehčování je v zemi, kde ve…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
