Jen málokterý ze symbolů ropného průmyslu je tak známý jako ropné čerpadlo, „nodding donkey“ (přikyvující osel). Tato technologie se od svého vynálezu v roce 1925 změnila jen málo a v některých starších ropných polích v USA slouží jako trvalá připomínka světa, který – ještě nedávno – žíznil po ropě. Dnes už jen jedna šestina americké surové ropy pochází z malých vrtů, kde se tato čerpadla používají. A je to také symbol toho, jak šéfové ropných firem zareagovali na rizika klimatických změn. Tu a tam zvedli hlavu, obhlédli budoucnost, ale pak se zase schovali. Před jednáním o změně klimatu, které začíná v Paříži koncem tohoto měsíce, se znovu zkoumá ochota ropného průmyslu podívat se tomuto tématu zpříma do očí.
V devadesátých letech odpovídali olejáři na kritiku ze strany environmentalistů kampaněmi, jež měly rozvířit debatu o klimatických změnách, a zvyšováním investic do obnovitelných energií. Britská společnost BP pod vedením Johna Browna o sobě prohlásila, že se posouvá „dále za ropu“. Avšak po finanční krizi ceny surové ropy stále rostly, což firmy vedlo k omezení ztrátové činnosti v zelené energii a dalšímu nalévání peněz do uhlovodíků. Nedávný dramatický pád cen ropy je donutil, aby začaly redukovat velké průzkumné projekty. A s blížícím se pařížským summitem zaskočil ropné bossy závazek více než sto padesáti zemí omezit emise skleníkových plynů – i když tato snaha pravděpodobně nedosáhne svého cíle, tj. snížit globální oteplování na dva stupně Celsia nad…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 45 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].