Autorský koncept Ludvíka Vaculíka vtělený do citátu „Napiš pokud možno dobře, cos udělal špatně, a dostane se ti rozhřešení!“ v české literatuře samozřejmě stále prosperuje. Zcela otevřeně jej například už roky praktikuje Michal Viewegh – citát se objevil nejpozději v jeho Povídkách o manželství a o sexu (1999) a znovu je jeho parafráze zmíněna v novince Biomanžel.
Od doby, kdy Viewegh přežil prasknutí aorty, napsal o svém onemocnění a léčbě již dvě knihy: až iritativně terapeutický Můj život po životě (2013) doplnil letos povídkový soubor Zpátky ve hře, v níž jsou zápletky postaveny na někdy až fantaskním rozvíjení motivu zdravotních komplikací z těžké srdeční příhody (problémy s orientací a krátkodobou pamětí). Vzápětí vychází další „aortová“ kniha – a jak se lze už z názvu dovtípit, v Biomanželovi nepůjde jen o aortu, ale také o autorovo manželství, přesněji o jeho krizi, kterou předznamenává už Biomanželka z roku 2010.
Veřejnosti všanc
Viewegh se sice postavil bulváru, nicméně jeho vztah k médiím je velmi pragmatický – takže nejen jeho čtenáři vědí, že doopravdy skoro zemřel, ale doopravdy se i rozvádí. Takové psaní „sebe“ má výhody i nevýhody: téma přijde samo a čím tragičtější, tím lepší. Ovšem částečně se připraví o fabulační a syžetovou svobodu, veřejnosti dá všanc nejen sebe, ale také své blízké, a nakonec bude považován za někoho, kdo není víc než bulvární pisálek, přestože píše prózu. Rozdíl mezi…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 45 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
