Úřednické vlády obvykle nastupují v časech politických krizí a mají za úkol bez přílišných ambicí zemi chvíli spravovat. V tomto směru tedy termín „úřednický ředitel“ na Karla Zýku, nového prozatímního ředitele Českého rozhlasu zvoleného minulý týden, přesně sedí. Nakonec o svém angažmá říká ty samé věty, které jsme zvyklí slýchat od úřednických premiérů: že dotáhne rozpočet na příští rok a veřejnoprávní médium hospodařící se dvěma miliardami korun „udrží v dobré kondici“.
Jenže je otázka, zda v takové kondici skutečně je. A ač tomu klidná atmosféra v tradičním sídle na pražské Vinohradské třídě neodpovídá, pod povrchem to vře. Zýkův předchůdce Peter Duhan rezignoval za dodnes nevyjasněných okolností, které mohou i po jeho odchodu rozhlasem dál otřásat, stejně jako chystané změny voleb kontrolní rozhlasové rady či plány na změnu financování ČRo. Stranou těchto bouří pak stojí probíhající debata, jestli veřejnoprávní rádio plní svoji roli, jak má.
Ziskové i poslouchané
Viděno některými čísly je kondice rozhlasu slušná. Kolos s bezmála patnácti sty zaměstnanců úspěšně vybírá koncesionářské poplatky a nachází se v černých číslech. A dobré to s ním je i po stránce jednoho ze základních měřítek úspěchu – poslechovosti.
Analýzy, jež si rozhlas poslední tři roky zadává a které vycházejí z rozhovorů se vzorkem více než čtyř tisíc posluchačů, ukazují, že lidé jsou s rádiem spokojeni. Český rozhlas navíc posiluje i ty stránky svého vysílání, které odpovídají kodexu…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 59 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
