Kubánec Danilo Maldonado měl dobrý týden, režim ho po deseti měsících pustil z vězení. Držel ho tam bez rozsudku, důvodem zadržení byla performance, v níž vystupovala dvě živá prasata, Fidel a Raúl. Graffiťák a performer při odchodu z vězení poděkoval všem, kteří na jeho případ nepřestali upozorňovat, protože, jak řekl, „bez nich by se z vězení nikdy nedostal“. Trochu pomohla také jeho vlastní hladovka.
O Kubě se dnes mluví v kontextu zmírněného amerického postoje a podnikatelských příležitostí, v obrazech dominují návštěva papeže nebo potřásání rukou s Barackem Obamou. Fidel se na fotografiích proměnil z obávaného diktátora v potměšilého trolla. Pod tím vším ale zůstává nezměněná realita: Amnesty International hlásí, že loni vláda zatýkala kvůli politice průměrně 741krát měsíčně. Když ostrov navštívil papež František, počet zatčených se zvýšil na 882. Nejde o monstrprocesy, spíš zastrašování a policejní buzeraci, jak ale ukazuje Maldonadův případ, režim si prostě dělá, co chce. Na zvýšenou perzekuci si stěžují i legendární Dámy v bílém.
Kus duše
Režim rozhodně uvolňování vztahů se Spojenými státy a EU nechápe jako přitakání demokracii a lidským právům, byť možná našlapuje o něco opatrněji. Bratrům Castrovým je například nutné nechat, že hmatatelně uvolnili postoj režimu k homosexuálům – do značné míry díky aktivismu Fidelovy dcery. Zkuste však nevhodně pojmenovat čuníka…
Nepodléhejme tedy iluzím, na Kubě se stále drží diktátorský režim. Nezreformovaný a –…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 45 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
