Pořád se to bere za přelomovou porevoluční výtvarnou událost: v roce 1995 přivezla Galerie Rudolfinum do Prahy plastiky Louise Bourgeois a prezentací této ikonické umělkyně 20. století krátce po svém otevření dokázala, že to myslí vážně s ambicí stát se galerií západoevropského střihu. Její sochy v čele s obrovskou pavoučí rodinou nám navíc poprvé ukázaly, že o intimních věcech se dá vyprávět s feministickou razancí, ale přitom jemně a bez přímé politiky.
Teď se Louise Bourgeois do Rudolfina vrací v rámci kolektivní výstavy pěti žen s názvem Flaesh a v něčem je to zcela odlišná situace. V čele Rudolfina sice stále stojí ředitel a kurátor aktuální výstavy Petr Nedoma, ambice jsou už ale jiné. Ekonomická a kulturní krize seškrtaly veřejné rozpočty včetně rudolfinského a dnes je nemyslitelné, že by se Praha stala jednou ze zastávek rozsáhlé retrospektivy umělce podobně globálního formátu. Pokud tu chceme vidět zahraniční kvalitu, musíme si vystačit s málem. Flaesh je toho příkladem.
Koncentrace pohlavních orgánů je tu nebývalá i na poměry Rudolfina.
Bourgeois plus Marlene Dumas, Tracey Emin, Berlinde De Bruyckere a Kiki Smith. Co jméno, to pojem – nicméně je to podívaná víceméně komorního rázu. Minimálně tři z umělkyň jsou uvyklé prezentovat se rozměrnými instalacemi, ale už jen pojistit takové artefakty známé z přehledů současného umění je pro české instituce nedosažitelné. V Rudolfinu tak vidíme minimalističtější a…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 46 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
