Sasové mají důvod k hrdosti u příležitosti 25. výročí sjednocení Německa, které se slavilo 3. října. Byli první z východních Němců, kteří vyšli v roce 1989 do ulic s heslem „My jsme lid“ a voláním po svobodě. Jejich mírumilovný protest se během měsíců rozšířil po celé zemi a strhl berlínskou zeď. Netrvalo to ani rok a východní Německo přestalo existovat, čímž se Sasko stalo ve sjednocené zemi jedním ze 16 států federace.
Dnes jsou ale Sasové spojováni s jiným typem protestu. V hlavním městě, v Drážďanech, už rok pochodují každé pondělí příslušníci xenofobního hnutí jménem Pegida (což je zkratka názvu „Patriotičtí Evropané proti islamizaci z východu“). Minulý týden v pondělí jich bylo na pochodu deset tisíc. V Sasku přitom žije jen 0,1 procenta muslimů (německý průměr je pět procent) a cizinci jsou tady vůbec vzácně k vidění. Demonstranti přesto opět vykřikují heslo „My jsme lid“, tentokrát ovšem se zlověstně etnickým podtextem.
Někteří Sasové nezůstávají jen u provolávání hesel. Zatímco jiní Němci cukrovím a květinami vítají Araby, Afričany a další uprchlíky proudící od léta do země, nedaleko Drážďan útočí neonacisté na azylová centra. Město Heidenau, kde bylo dočasně ubytováno několik stovek běženců, zažilo dvě noci tvrdých pouličních střetů neonacistů s policií. Jak se ukázalo, rváči měli podporu celých rodin i s dětmi.
Televizní záběry byly tak hrozivé, že politici se vydali navštívit Heidenau, jako kdyby to bylo město postižené přírodní katastrofou. Vicepremiér…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 38 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
