Ministryně Michaela Marksová (ČSSD) nedávno sepsala novelu zákona o pomoci v hmotné nouzi. Dílo právě prochází obvyklým připomínkovým řízením ostatních rezortů, odborů či úřadu ombudsmana a potom zamíří na vládu. Důvod novely byl jednoduchý – odstranit větu, jež mohla o střechu nad hlavou připravit tisíce chudých a které se podle jejího autora říká „Stanjurův přílepek“. A způsob, jímž to ministryně nakonec vyřešila, je důkazem, že tento stát pořád není schopen pomoci lidem na okraji společnosti.
Pro připomenutí, poslanci tehdy odhlasovali nápad svého kolegy Zbyňka Stanjury (ODS), že pro přiznání doplatku na bydlení, který se týká především nejchudších lidí na zdejších ubytovnách, bude třeba souhlas obce. Stanjura vyslyšel hlas starostů, z nichž většina ubytovny a především jejich sociálně slabé obyvatele, převážně Romy, ve svém městě nechce. Vládní Agentura pro sociální začleňování tehdy odhadla, že pětina ze 100 tisíc lidí by mohla skončit na ulici. Schylovalo se k sociálnímu dramatu s ještě horšími důsledky, než jaké má koncentrace chudých v ghettech ubytoven. Nakonec zasáhl ministr vnitra Milan Chovanec (ČSSD), který vymyslel výklad, že úřady práce (právě ony doplatek na bydlení vyplácejí) se nemusí stanoviskem obce řídit. A ministryně Marksová dostala za úkol urychleně přílepek odstranit.
Michaela Marksová to vyřešila tak, že do zákona o pomoci v hmotné nouzi vpašovala svůj vlastní „přílepek“. Co je na tom divného? Zákon o hmotné nouzi není norma, která by měla…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
