Prolomit, nebo neprolomit?
Stát už patnáct let hledá odvahu rozhodnout co dál s hnědouhelnými doly a tím i budoucí tváří energetiky
V sále kulturního domu severočeských Mariánských Radčic chvílemi lidem ujíždějí nervy. Místní si totiž přišli vysvětlovat s těžaři ze Severočeských dolů, z jakého důvodu se v jejich obci v poslední době výrazně zvýšilo množství prachu z nedalekého dolu Bílina. Když dostanou odpověď, že všudypřítomný prach není škodlivý a že přece navíc firma do vsi vysílá zametací stroje, přestanou si někteří z účastníků brát servítky. „Prdíme na to, že sem pošlete stroj. Tady se rodí děti, které mají za pár let astma,“ ulevuje si Václav Hampejs za přikyvování dalších zhruba pěti desítek přítomných obyvatel.
Lidem vadí, že se už sedm let vleče vybudování ochranného valu a lesoparku mezi dolem a obcí a že těžaři dosud nesplnili ani další sliby, aby byly zdravotní újmy co nejmenší a v obci se jim alespoň lépe žilo. „Jestli to takhle půjde dál, za deset let tu vychcípeme,“ volá pak směrem ke stolku s řečníky i Hampejsova sousedka.
Mariánské Radčice je přitom obec, která s uhelnými těžaři dosud vycházela bezproblémově a už před lety se s nimi také dohodla, že jí nebude vadit ani případné prolomení vládních limitů těžby, aby se důl Bílina mohl dál rozšiřovat. Teď má vláda materiál o další budoucnosti těchto po revoluci stanovených limitů na stole, rozhodnout o jejich dalším osudu by měla v nejbližších týdnech.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
