Naše rozpravy by možná někdy byly produktivnější, pokud bychom se neutápěli v recyklaci desetiletí starých debat. Přinejmenším protože jsme už dávno pozapomněli, oč vlastně šlo. Ilustrací buďtež Meze růstu.
V roce 1972 skupina vědců z Massachusettského technologického institutu vydala knihu s výsledky počítačové simulace, jež kalkulovala trendy spotřeby přírodních zdrojů. Stručně řečeno: pokud ekonomika poroste stejně jako doposud a neuděláme něco s tím, jak vyrábíme a kolik nás přibývá, začnou trable s dostatkem surovin a jídla. Meze růstu jsou dneska předmětem četných posměšků; davy kritiků s gustem odkazují hlavně na předpověď, že do roku 2000 dojdou některé suroviny a nastane kolaps.
Australský vědec Graham Turner si před pár lety dal práci a porovnal grafy z Mezí růstu se statistikami. A ejhle: objevil, že se simulace vlastně překvapivě dobře trefily. Například produkci potravin podcenily jenom asi o pět procent a ubývání surovin spletly přinejhorším o čtvrtinu. Kniha předvídala budoucnost celkem správně.
Jak je potom ale možné, že předvídaný kolaps nenastal? Inu, chyba tkví v tom, že Meze růstu jaksi civilizační krach ani vyčerpání surovin do roku 2000 nepředvídaly. Je to legenda, kterou od sebe opisují generace posměváčků, evidentně aniž by knihu četli.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
