Vypadalo to velkolepě: v amfiteátru umístěném do rekonstruované haly bývalé vídeňské velkopekárny seděli srbský a albánský premiér obklopeni stovkami občanských aktivistů a diskutovali. Jiná věc je, že oba politici jako zdatní řečníci diskusi zcela ovládli a aktivisté se téměř nedostali ke slovu. Svým způsobem to byla ilustrace dnešního Balkánu: i po velkolepých úmyslech a slovech zůstane často pouze pachuť z jejich prázdnoty.
Přesto se v srpnové Vídni odehrálo něco důležitého. Na pozvání Rakouska a Německa se zde sešli čelní politici západního Balkánu (Srbsko, Albánie, Kosovo, Bosna a Hercegovina, Černá Hora a Makedonie), aby společně jednali o budoucnosti regionu. A i když si jako ve zmíněné velkopekárenské diskusi tak trochu navzájem kradli show, nepohádali se při tom.
Zapomeňte na členství
Západní Balkán, kde před dvaceti lety po rozpadu Jugoslávie umíraly desítky tisíc lidí v zuřivé etnické válce, byl dlouho pro Evropu noční můrou, proto se mu intenzivně věnovala. Pak ale přišly jiné noční můry – islámský terorismus, válka na Ukrajině, uprchlíci – a zájem EU o Balkán ochládal tak, jak postupně vybledly vzpomínky na válku.
Lidem na Balkáně je dnes jasné, že i kdyby se sebevíc snažili, „žádná z jejich zemí se v nejbližších deseti letech nestane členem EU“, říká znalec regionu a ředitel středoevropského think tanku CEPI v Bratislavě Milan Nič. Brusel uložil těmto zemím takové úkoly (například v oblasti boje s korupcí), kterým by nyní nedostáli ani členové…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
