Příběh nenapsaný předem
Proč má i dnes smysl číst Ludvíka Vaculíka a přemýšlet o jeho životě
Já byl jako člověk hotov a věděl o sobě vše už v osmnácti,“ řekl Ludvík Vaculík a dával mi do ruky deníkové zápisky ze svých let u Bati (samizdatová Kniha dělnická). Bylo to už hodně dávno a byl to pyšný výrok, ale já mu tehdy věřil.
Dnes si myslím, že měl i neměl pravdu. Nemohl přece vědět, zda opravdu naplní představu, kterou o sobě onen hotový mladík před sedmdesáti lety měl, i když jeho nyní uzavřený život je svědectvím toho, že se mu to povedlo.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 44 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
