S třední, též produktivní věk se vyznačuje velkou mírou zodpovědnosti a plánování. Jeden splněný úkol je vytěsněn dvěma dalšími jako hlava hydry, diář se plní týdny dopředu, normální je nestíhat a mít jasné priority, aby se člověk nezbláznil z toho, co všechno ještě musí. Ti nejproduktivnější pak jezdí na dovolenou s počítačem, aby ještě doladili to, co nestihli před odjezdem, a nevypínají své mobilní telefony, aby se jim kolegové mohli dovolat. Když mi bylo dvacet a četl jsem filozofické knihy, začínala řada z nich definicí filozofie jako umění spočinout, rozjímat a žasnout. Jako student a poctivý kavárenský povaleč jsem kroutil hlavou nad tím, proč to ti etablovaní filozofové pořád tak zdůrazňují. Času bylo tolik, kolik si ho člověk vymyslel, jenom občas rušila nějaká zkouška ve škole. Až teď chápu, jak může být těžké vypnout počítač a mobil a nenechat se zmítat pocitem, že bych měl dělat něco jiného než civět do krajiny nebo přemýšlet nad zcela nepraktickou knihou, která se netýká mých pacientů.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
