Při pohledu na věčně šedivou Limu se ani nechce věřit, že se jí za koloniálních dob říkalo Zahradní město. Pro conquistadory bylo toto místo, kde mezi třemi ústícími řekami zářila zeleň, po dlouhém pouštním pobřeží balzám pro duši. Tady se Francisco Pizarro rozhodl založit novou metropoli.
Jenže od té doby se z řek staly stoky, ze zeleně zbyly malé ostrůvky a Lima se roztáhla do hloubi pouště. Vítr z ní na budovy bez ustání přináší šedý poprašek. Zametání a vytírání podlahy je tu vpravdě sisyfovská práce, koberce si lidé raději nepořizují. Domy vypadají umouněně, protože žádný slejvák nánosy špíny neodplaví. I když nad město od Pacifiku téměř neustále přicházejí nahuštěná dešťová oblaka, zdejší specifické klima z kovově zbarvené jednolité deky vyždímá kapky pouze sporadicky.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 44 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
