V roce 2012 vydala americká socioložka Sherry Turkleová knížku Alone Together (Spolu, ale sami), v níž zahrála mnoha lidem na citlivou strunu. Píše o tom, jak moderní technologie vytvářejí nový druh samoty a nenabízejí nic než iluzi vztahů. Říká zde mimo jiné, že všichni lidé, kteří dnes stojí na vlakovém nádraží, mluví do mobilů, a stěžuje si na to, že veřejné prostory už nejsou společné. Mnoha jejím čtenářům tahle skepse mluví z duše, ale minimálně jeden kolega, sociolog Keith Hampton, vidí svět úplně jinak. „Jak to ví? V porovnání s čím?“ ptá se v nedávném textu uveřejněném v The New York Times a má k tomu své důvody. Už více než šest let se snaží přímo v terénu zkoumat, jak to s technologiemi ve veřejném prostoru opravdu je. A jeho výsledky ukazují něco úplně jiného, než jsme si zvykli automaticky předpokládat.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 44 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
