Ekologická hnutí nemají ve východní Evropě na růžích ustláno a Česko není výjimkou. Většina lidí pochybuje o jejich prospěšnosti, v politice a médiích jsou jejich stoupenci běžně líčeni jako vzbouřenci proti zdravému rozumu a někdy i jako nebezpečí pro demokracii. Mají málo peněz, špatné platy a přežívají díky grantům z Evropské unie. Jejich často kvalitní odborné analýzy se dostávají k většímu počtu čtenářů výjimečně a protesty nejsou vnímané jako ochrana veřejného zájmu, ale jako snahy další úzce zájmové lobby. I nový ministr životního prostředí Richard Brabec ještě ani nebyl v úřadě a už měl potřebu oznámit, že nemá rád „ekologické fanatiky“.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].