Firma, nebo stát?

Investice do výzkumu a vývoje bývají pravidelnou součástí receptu dlouhodobého hospodářského růstu každé solidnější země. Nejrůznější teoretické modely uvádějí jako hlavní motor růstu zvyšování produktivity „výrobních faktorů“. Cestou ke zvýšení produktivity jsou inovace vycházející z poznatků výzkumu a vývoje. Samozřejmě neplatí rovnítko mezi objemem výdajů v této oblasti a hospodářským růstem. Některé výsledky bádání pomohou ekonomice více, jako třeba objevení vlastností polovodičů, jiné méně a některé jsou slepou uličkou. Nicméně s rostoucím objemem výdajů na výzkum stoupá šance, že se podaří narazit na nějaký důležitý objev.

Prostor pro vládu

Za vzor dobře fungujících ekonomik jsou dnes často dávány skandinávské země a Německo. Není náhodou, že právě tyto země utrácejí za výzkum a vývoj podstatně více než ostatní evropské státy. V Evropské unii se na tyto účely v posledních 20 letech v průměru vydává 1,9 procenta HDP. Německo investovalo poslední dvě dekády do výzkumu a vývoje 2,5 procenta HDP ročně, Finsko 3,2, Švédsko dokonce 3,5 procenta HDP. V globálním ekonomickém žebříčku se rychle dere kupředu Jižní Korea, její investice do výzkumu a vývoje v posledních letech přesahují 3,5 procenta HDP. Často se srovnává ekonomická výkonnost eurozóny a USA, respektive se hledají příčiny pomalejšího růstu eurozóny. Porovnání výdajů na výzkum a vývoj je jedním z dílků skládačky vysvětlení: eurozóna poslední dvě dekády investovala do výzkumu ročně v průměru 1,9, zatímco USA 2,5 procenta HDP.

Jak je na tom Česká republika? Na začátku devadesátých let vláda i firmy řešily jiné problémy a podpora výzkumu stála na druhé koleji. Výdaje v této oblasti se tehdy pohybovaly kolem jednoho procenta HDP. K výraznějšímu zvýšení došlo až v posledních třech letech. Loni tyto výdaje dosáhly 1,9 procenta HDP a za průměrem EU jsme již zaostali jen minimálně, ke Skandinávii či Německu nám ale pořád schází mnoho.