Když si prohlédnete fragmentovanou politickou mapu větších evropských zemí, snadno si povšimnete jistých analogií. V Německu, Francii a Británii se pravicové rebelantské strany dotahují na vládní strany a pranýřují je jako staré struktury, které jen servírují pokrytecké řeči a mlží. Průzkumy veřejného mínění svědčí o jejich popularitě a média jsou jimi okouzlená. Jejich recepty se různí, ale ohledně imigrace, členství v eurozóně a Evropské unii si nárokují jedinečnou schopnost říkat nepřikrášlenou pravdu voličům přesyceným klasickou politikou. Ačkoli se soustředí spíš na národní než na evropskou politiku, jejich síla zužuje stávajícím vládám prostor k jednání v rámci EU.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 50 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
