Telegraph Avenue

Michael Chabon se ze slibného debutanta vypracoval na jednoho z nejvýraznějších amerických autorů hlavně díky románu Úžasná dobrodružství Kavaliera a Claye (česky 2004). Asi nejtypičtějším rysem v díle letos jednapadesátiletého spisovatele je láska a obdiv k americké popkultuře a její využití při zobrazení americké společnosti. Další silnou zbraní je jeho svébytný a bohatý jazyk. Mnohdy složitá souvětí sice občas kladou velké nároky na čtenářovu pozornost, ale nechybí jim vnitřní logika a jsou prošpikována šťavnatými výrazy, stejně jako originálními metaforami.

Žádný z těchto rysů a předností nepostrádá ani jeho zatím poslední román Telegraph Avenue. Zatímco v Úžasných dobrodružstvích použil znalosti komiksů k zachycení turbulentního vývoje USA během druhé světové války a těsně po ní, v Telegraph Avenue za pomoci „černé“ hudby, béčkových filmů sedmdesátých let a tvorby Quentina Tarantina přibližuje soužití etnických a sociálních skupin v Americe na počátku 21. století.

Na pomezí

Telegraph Avenue se odehrává v létě 2004 na pomezí významného (převážně bílého) univerzitního města Berkeley a rasově velmi pestrého Oaklandu, kde běloši tvoří čtvrtinu obyvatel a který byl donedávna neblaze proslulý kriminalitou. Obě města prakticky přecházejí jedno do druhého. A na jedné z jejich spojnic, Telegraph Avenue, leží obchůdek s vinyly Brokeland Records – centrum místní komunity a bod, v němž se sbíhají linie košatého románu. Majiteli jsou přátelé čtyřicátníci: Nat Jaffe, maniodepresivní Žid, otec čtrnáctiletého Julia, a Archy Stallings, statný černoch, milovník a znalec funku, který se má co nevidět stát otcem. Kromě obchodu je spojují i jejich manželky provozující společnost Pohodové porody.

V knize esejů Mapy a legendy se Chabon vyznává z lásky k „pomezí“. V literatuře je pro něj nejzajímavější právě hranice mezi vysokým a nízkým, mezi výsostným autorstvím a řemeslem, mezi žánry. A pomezí jsou i tím, na čem buduje zápletky. Na počátku Telegraph Avenue v podstatě všechny hlavní postavy balancují mezi dvěma světy. Nat s Archym už několik let udržují obchod na hranici bankrotu, neboť ho věrní zákazníci považují spíš za místo setkávání než utrácení; Archy sám se pak pohybuje v poloze mezi přerostlým chlapcem a zodpovědným rodičem. Aviva s Gwen se zase snaží balancovat v šedé zóně mezi nemocničními a domácími porody tak, aby nerozhněvaly ani lékaře, ani klientky.

Tuhle křehkou a vnitřně neuspokojivou „rovnováhu“ naruší dvě události. V blízkém sousedství se chystá otevřít pobočku mediálního impéria Dogpile Gibson Goode – „pátý nejbohatší černoch v USA“. A jeden ze štamgastů obchodu, pohřebák a radní Chan Flowers, se ho v rozporu se sliby rozhodl podpořit. Ve stejný den se Gwen kvůli komplikaci u porodu dostane do sporu s mladým lékařem. Do toho se v okolí zjevuje drsný černý mladík Titus Joyner, který způsobí zemětřesení v soukromí takřka všech postav. Staré jistoty se hroutí, z přátel se stávají nepřátelé, každý musí přehodnotit vše, co považoval za důležité.

Na román se dá napojit, i když nevíte, které umělce si autor vymyslel.

V Chabonově novém románu se sbíhají mnohé ústřední motivy dosavadního díla. Důležitou roli hraje komplikovaný vztah otců a synů objevující se už od debutových Záhad Pittsburghu (1988). Nechybějí tu postavy objevující svou menšinovou sexuální orientaci, je tu Chabonova srdeční tematika židovství, ale větší prostor dostává zkoumání současné identity Afroameričanů. Výsostný kronikář americké popkultury se soustředil na černou hudbu od jazzu přes funk až po hip hop (všechny v románu zmíněné songy můžete najít v jednom playlistu na Spotify) i na fanouškovský fetišismus, který je s ní spojený. Výrazný prostor dostává béčková kinematografie sedmdesátých let zaměřená na černé městské obyvatelstvo, tzv. blaxploitation filmy. Stranou nezůstane ani oblíbený komiks, konkrétně smyšlená africká země Wakanda obývaná úžasnými černými hrdiny, která je součástí světa společnosti Marvel.

Otázky nad překladem

Nic z toho však není projevem obsedance, samoúčelnosti ani nostalgie. Chabon systematicky zdůrazňuje funkci popkultury jakožto tmelu komunity. Pro hrdiny představuje ve své pestrosti, provázanosti a demokratičnosti oázu, v níž si na cestě mezi kulturami mohou karavany odpočinout; načerpat sílu, předat kulturu druhým a zároveň se inspirovat. Vzniká svébytná „kreolská“ popkultura, která má dar spojovat lidi bez ohledu na barvu pleti i postavení.

Český čtenář je bohužel při vstupu do tohoto světa poněkud znevýhodněn, neboť většina zmíněných osobností, nahrávek, filmů a hrdinů je u nás neznámá. Nejen v důsledku někdejší izolace, ale i kvůli tomu, že si česká kulturní obec stále pěstuje pózu vůči „nízké a ubohé americké popkultuře, která kazí vkus dětem“. Díky tomu, že Chabon napsal silný příběh s bohatými a uvěřitelnými postavami, však není tahle zkušenost nepříjemná, ale inspirující. Koneckonců, na román se lze napojit  bez detailního rozpoznání, kteří umělci jsou skuteční a které si Chabon vymyslel. A s pocitem člověka, jenž přišel o to, co považoval za náplň života, a teď se s obavami, ale i očekáváním dívá do nejisté budoucnosti, se může ztotožnit většina z nás.

Jediné, co zážitek z četby opravdu kazí, je překlad. Odeon nesáhl ani po jednom z překladatelů, kteří se již s Chabonovým stylem se ctí popasovali (Petr Onufer, David a Markéta Záleských a Olga Bártová). Svěřil práci Olze Walló a z chyb je zřejmé, že překlad i revize probíhaly ve spěchu (špatné tvary slov zbylé po předchozí variantě věty, občas vynechaná slova a občas slova navíc). Presem jsou možná způsobené i obtížně pochopitelné volby, například nahodilost, s níž jsou někde místní názvy ponechány v originále a jiné „přeloženy“.

Jistě, převést do češtiny černošský slang není jednoduché, řešení Olgy Walló však působí jako představa starších lidí o tom, jak dnes ta mládež mluví. Těžko se zbavit dojmu, že si překladatelka s autorem nesedli, byť s neotřelými metaforami si poradila dobře. Bohužel, v české verzi zůstává složitost Chabonových souvětí, ale mnohdy se vytrácí vnitřní logika. Pokud bude Telegraph Avenue pro čtenáře představovat první setkání s Chabonem, můžou si ho zbytečně zařadit coby autora těžko přístupného.

 Autorka je překladatelka.

Michael Chabon: Telegraph Avenue

Přeložila Olga Walló, Odeon, 497 stran