Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Editorial

Editorial: Pyramidové hnutí ANO

Není divu, že členové často sahají po svých příbuzných či životních partnerkách

„Já znám Petra, Petr zná Jindru, Jindra zná Helenu...“ • Autor: Milan Jaroš
„Já znám Petra, Petr zná Jindru, Jindra zná Helenu...“ • Autor: Milan Jaroš

Hnutí ANO přichází s unikátní stranickou strukturou. Vytváří totiž systém, který připomíná tzv. pyramidové hry. Ty, jak známo, stojí na principu, že každý účastník musí přivést další „hráče“, a čím víc jich přivede, tím víc má vydělat. V případě ANO to funguje tak, že centrum – kolem Andreje Babiše – tvoří jakési čisté jádro, které určuje, kdo další se smí přidat. A když už je někdo členem spolku vyvolených, může přivést další. Není divu, že členové často sahají po svých příbuzných či životních partnerkách (touto cestou se vydali například Martin Stropnický či Martin Komárek).

Hnutí Andreje Babiše zvolilo tento přístup proto, že chtělo zabránit příchodu bývalých členů ODS či Věcí veřejných. Jinými slovy se bálo, že jim někdo hnutí ukradne. Motivace možná rozumná, ovšem zvolená strategie je nejen nevhodná, ale i nesmyslná.

Způsob „Já znám Petra, Petr zná Jindru, Jindra zná Helenu…“ totiž může fungovat v malém týmu. Jakmile se však aplikuje na celorepublikovou politiku, začne se velmi rychle hroutit. Pokud chcete, aby vaše hnutí kandidovalo v nějakém menším městě, může se stát, že tam neznáte nikoho, v lepším případě jednoho člověka. Ten potom získá obrovskou moc, protože si prostě vybere své známé na kandidátní listinu. Voliči pak mají dojem, že volí hnutí Andreje Babiše, ve skutečnosti ale dávají hlas partičce kamarádů, kteří se náhodou dostali pod značku ANO.

Tento případ kolegyně Hana Čápová a Silvie Lauder ukazují na příkladu Třeboně: „Ještě před půl rokem by Josefa Pindrocha ani nenapadlo, že z něj bude politik. Jenže pak mu zavolal člen předsednictva ANO Radek Hloušek s nabídkou: Jste náš sympatizant, zjistil jsem si, že jste solidní člověk. Nechcete vést naši kandidátku v Třeboni? Hnutí tady totiž nemá svou buňku, ale kandidovat chtělo. ,Několikrát jsme se sešli a pak jsem kývl,‘ říká Pindroch. Dostal nebývalou šanci. Výběr všech dvaceti pěti lidí na kandidátce byl jen a jen v jeho rukou, stejně tak základní obrys toho, co budou v Třeboni prosazovat.“

Podobných případů jsou stovky. Co kandidáty politicky spojuje? Jaké mají názory? Nikdo neví. Neexistuje členská základna, neexistuje nadřízená stranická hierarchie, regionální média moc nepomohou, protože kandidáty nikdo nezná a veřejnost (tedy voliči) ví ještě méně.

Je samozřejmě pravda, že ke zneužití kandidátek do komunálních voleb dochází tu a tam i u jiných stran. Nicméně nikdy ještě nenastala situace, aby nějaká strana či hnutí vypracovaly tak důsledný systém, který je ke zneužití doslova ideální. Více o hnutí ANO před komunálními volbami najdete v článku na str. 19–22.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Text vyšel v Respektu 38/2014 pod titulkem Editorial: Pyramidové hnutí ANO