Když se před dvěma lety začalo českým internetem šířit debutové album Peklo, peklo, ráj od slezské kapely Planety, reagovala hudební kritika velmi podobně: uznale i překvapeně. Z prostředí nezávislých vydavatelství a malých lokálních scén, které fungují většinou pro okruh spřízněných fanoušků, se náhle vyloupla nahrávka, jež dokázala kytarovou melodikou a barvitými, nejednoznačnými texty nadchnout i nezasvěcené.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 47 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].