Každý koaliční vládní kabinet, pokud chce být úspěšný, musí mít cosi jako svůj pilíř. Obvykle jde o nejsilnější politickou stranu, z níž vzešel premiér, která udává vládě tón, vnáší aspekt, jemuž se říká hezkým slovem stabilita. Nese největší díl odpovědnosti a brzdí své partnery, kteří inklinují k jistému momentu překvapení, nečekaným návrhům, „nezodpovědným“ změnám už jen proto, aby na sebe upozornili. Tak tomu bylo za vlády pravice, kdy stabilita vlád ležela na ODS, nebo i vlády stran levého středu před deseti lety, v níž dominovala sociální demokracie.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 47 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].