„Bylo to pro něj vysvobození,“ říkává se, když zemře někdo, kdo se s nevyléčitelnou nemocí hodně natrápil. Občas má ta věta jen pomoci pozůstalým snést pocit ztráty, ale v jednom případě platí zcela určitě – pokud odejde člověk v dlouhodobém kómatu.
Je pravděpodobné, že v době, kdy čtete tyto řádky, není už mezi živými bývalý izraelský premiér Ariel Šaron. Od své druhé mozkové mrtvice v lednu 2006 se nacházel v tzv. vigilním kómatu, při němž má pacient otevřené oči, ale bezvládně leží na lůžku a nereaguje na podněty. Zprávy z minulého pátku hovořily o tom, že se Šaronův stav zhoršil, selhávají mu orgány a rodina u jeho lůžka očekává brzký konec.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 46 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
