Zanedlouho poté, co naše letadlo opustilo komunistickou Kubu, některými nazývanou „Fidelův ráj“, se z mikrofonu ozvala žádost o lékařskou pomoc. Po přiznání ke čtyřem ročníkům lékařských studií jsem byl odveden na záď letadla, kde jeden z cestujících zvracel krev. Anglicky nemluvící postarší pan Fernandez mě přiměl k vyšetřování mojí lámanou španělštinou, z něhož vyplynulo, že byl opakovaně hospitalizován kvůli hepatitidě C. Jedná se o velice závažné onemocnění s doprovodnými komplikacemi, mezi něž patří praskání varixů neboli rozšířených žilních pletení okolo jícnu. Následné krvácení je krajně nebezpečné, protože může vést až k vykrvácení. Rovněž mě nepotěšilo, když jsem si uvědomil, že bez ochranných prostředků představuje hepatitida C pro ošetřujícího nezanedbatelné riziko přenosu infekce.
Po stabilizaci pacienta se mě letušky Aeroflotu začaly vyptávat, jaká je jeho naděje na přežití osmihodinového letu nad oceánem bez možnosti nouzového přistání. Svěřil jsem se jim se svými obavami o možném vykrvácení. Tato informace byla předána kapitánovi, který se nečekaně rychle rozhodl pro nouzové přistání na letišti JFK v New Yorku. Jelikož jsme byli právě ve vzdušném prostoru tohoto úžasného města, odehrálo se vše během pouhých několika minut. Začali jsme prudce klesat a já rychle sepisoval všechny informace, které jsem byl schopen od pacienta získat, abych je následně mohl předat americkým lékařům. Když jsem se pak v 1. třídě u hlavního vchodu připravoval na nadcházející minuty, přisedla si ke mně vystrašená hlavní letuška a oznámila mi, že ještě před chvílí naprosto zdravá příbuzná pana Fernandeze teď také zvrací krev. To byla velmi zásadní novinka a já ihned začal zvažovat, o jakých vysoce nakažlivých chorobách s chrlením krve jsme se učili. Letuška těmto úvahám zrovna nepomáhala – vyndala totiž fotky své malé dcerky s tím, že nechce umřít. Připadal jsem si jako ve špatném filmu a začal se připravovat na karanténu celého letadla. Situace se naštěstí brzy vyřešila zjištěním, že zvratky dotyčné neobsahují krev a jsou pouze důsledkem stresu, díky čemuž jsem mohl přenosnou chorobu s akutním průběhem vyloučit.
Po přistání nás očekával etnicky pestrý americký personál, tak charakteristický pro město někdy nazývané „tavicí kotel“. Ruská posádka, zvládající základní angličtinu pro běžné úkony na palubě, však nebyla připravena pro komunikaci s Mexičanem, Kubáncem, Asijkou, Afroameričankou a jednou korpulentní Američankou, což vedlo během chvilky k poměrně vyhrocené situaci. Navíc byla zrovna v plném proudu krymská krize a USA den předtím pohrozily Rusku sankcemi. Po chvíli letušky de facto odmítly s Američany komunikovat, vytratily se do vzdálenějších koutů letadla a na domlouvání jsem jaksi zbyl jen já. Ruská posádka celkem oprávněně požádala o vyčištění zkrvaveného záchodu, ale nepochopitelně k tomu přidala i úklid záchodu kapitána, který byl ovšem naprosto v pořádku. Hlubší podtext tohoto gesta si zřetelně uvědomovaly obě strany. Ke všemu nastal problém s pacientem. Jako Kubánec nemohl bez víza vstoupit na území USA, k čemuž ale s ohledem na kritický zdravotní stav a nutnost neodkladného ošetření dostal obratem výjimku, jež se však už nevztahovala na jeho příbuznou. Další problém nastane, až se bude pan Fernandez vracet domů, jelikož mezi oběma sousedícími znepřátelenými zeměmi neexistuje letecké spojení. Od letušek jsem se posléze dozvěděl, že se patrně jednalo o vůbec první nouzové přistání letadla Aeroflotu v USA a podle současné konstelace hvězd na politickém nebi nejspíš na dlouhou dobu i poslední.
Julius Lukeš jun., medik
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
