„Jeremy Clarksona vyhodili z Top Gearu. To zní jak prodloužený Mezinárodní den žen.“ - Tímto tweetem uvítal zprávu o odvolání skvěle placeného a populárního moderátora BBC kulturní redaktor britského listu Telegraph. Toto rozhodnutí následovalo poté, co měl Clarkson „roztržku“ s producentem pořadu a udeřil jej. BBC zatím potvrdila, že epizoda plánovaná na příští neděli odvysílána nebude. Žádné jiné informace k incidentu nevydala, spekuluje se ale o tom, že nebude uveden ani zbytek celé série.
Clarkson byl v klatbě už od minulého roku, kdy na veřejnost unikly záběry, při nichž se mezi dvěma auty rozhoduje pomocí rozpočítadla s rasistickými výrazy. Kontroverzními výroky se ale Top Gear hemžil pravidelně. Projevovalo se to především při natáčení mimo Anglii, kdy si trojice moderátorů (kromě Clarksona tu vystupují ještě James May a Richard Hammond) utahovala z národů v méně rozvinutých zemích od Mexika přes Albánii po Malajsii. Nehledě na to, jak se vyjadřoval o ženách. Byť je Top Gear divácky úspěšným pořadem BBC, stanice za to čelila silné kritice a komentátoři v seriózním tisku tuto postkoloniální rétoriku vnímali v 21. století jako zcela nepřípustnou.
Skutečnost je opravdu taková, jako kdyby čtyřiapadesátiletý Clarkson přicházel z jiných časů. Z archaických dob imperiální Británie kdy muž byl povýšeným pánem tvorstva a rozvíjející se automobilismus namísto ekologické zátěže a neohrabanosti symbolizoval svobodu. Jak se ale pomalu ukazuje, na takovou dobu dnes chce vzpomínat stále méně lidí. Pro dokreslení sporu odemykáme portrét Jeremyho Clarksona, který vznikl před jeho příjezdem do České republiky.
Vysílá se téměř ve dvou stovkách zemí a pravidelně si ho naladí více než 350 milionů diváků. Britskému novináři Jeremymu Clarksonovi se podařilo něco nepředstavitelného. Z automobilového magazínu pro suchary stvořil nejpopulárnější televizní pořad planety. Ačkoli se točí kolem aut, nabízí Top Gear produkovaný BBC podívanou, která už více než 12 let fascinuje i ty, kdo nevlastní řidičský průkaz.
Trojice stárnoucích moderátorů vedená Clarksonem si tu totiž plní klukovské sny a dává průchod každé pubertální legrácce. Pořádají absurdní závody v ojetinách napříč Afrikou či Blízkým východem a nová auta recenzují slovníkem, který je více než automobilovou žurnalistikou inspirovaný humorem Monty Pythonů. Žánrově se Top Gear nachází někde na pomezí road movie, reality show a nekorektního stand-upu.
Díky tomu všemu časopis The Economist označuje Clarksona za nejvlivnějšího automobilového lobbistu na světě. Clarkson, jehož loňské příjmy za Top Gear překročily 14 milionů liber, přesně pochopil ústřední postavení aut v rámci západní civilizace a je schopen na automobilismu demonstrovat společenské nálady, vkus i politické smýšlení.
Ačkoli byl pořad vytvořen v lůně instituce, která si zakládá na vyváženosti, svérázný a velkohubý Clarkson si pro Top Gear vydupal nebývalou volnost. Trpí mu ji i přesto, že kamkoli se vydá natáčet, nikdy se to neobejde bez peprných a někdy také rasistických výroků na adresu místního obyvatelstva a BBC pak zažívá záplavu stížností.
To vše se však dá ustát proto, že značka Top Gear je zlatý důl, který dnes slaví úspěchy nejen na obrazovkách. Skrývají se pod ní i hudební kompilace, propagační předměty, a dokonce i show Top Gear Live, s níž Clarkson a jeho neméně provokativní kolegové Richard Hammond a James May vystoupí 28. a 29. června v pražské O2 areně.
Nevyvážená klukovina
„Je to jako jezdit v nepromokavé bundě,“ shrnuje Jeremy Clarkson své dojmy z jízdy v novém Mini Cooperu na úvod první epizody nové podoby Top Gear v roce 2002. Hned nato se vrhne testovat auta s pohonem všech kol na bahnitý venkov mezi lovce kachen. Žádné vypočítávání technických parametrů a popisování výbavy, ale pocity, jež člověk má, když sedí za volantem takového stroje. Řídit tu od první sekundy znamenalo být svobodný; zažívat dobrodružství. Tím se pořad lišil od uživatelských magazínů typu Auto Moto Revue.
„Top Gear nabízí výpravu do mužské mysli, což je velmi, velmi zábavné místo. Už proto, že se toho tam uvnitř příliš mnoho neděje,“ žertoval hlavní producent pořadu Andy Wilman, když byl před čtyřmi lety dotázán, v čem spočívá úspěch show. Ona výprava do mužské mysli přitom nezačínala úplně slavně. Když měl původní Top Gear v roce 1977 premiéru, řešily se tu dopravní značky či policejní radary a třešničkou na dortu byl rozhovor s ministrem dopravy. Moderátor střídal moderátora, ovšem stále to nebylo ono. Změnilo se to až s angažmá do té doby píšícího novináře Clarksona v roce 1988. Mladík s obrovskými vlasy a mizerným stylem v oblékání sice během řeči nevěděl, co s rukama, zato začal mluvit o autech jinak, než bylo zvykem.
Syn obchodního cestujícího a učitelky, jemuž matka zajistila vzdělání na soukromé škole jen díky tomu, že začala vyrábět plyšové figurky v Británii populárního medvídka Paddingtona, vyčníval od samého začátku. Nebyl to moderátor hodný standardů veřejnoprávní instituce. V jeho příspěvcích a reportážích byl humor, macho vystupování, vzývání rychlé jízdy, nekorektní výroky a zpochybňování negativního vlivu automobilismu na životní prostředí. Následovaly první stížnosti, ovšem ruku v ruce s nimi sledovanost vylétla na pět milionů. Clarkson se stal synonymem Top Gear. Když jej v roce 2000 načas opustil, čísla spadla na polovinu a BBC uvažovala, že jej stáhne.
Takový osud však Clarkson pořadu nepřál. Vytušil svou příležitost a přišel za producenty se zcela novým modelem. Bude se točit živě před skutečnými fanoušky aut, v hangáru poblíž Londýna. V moderátorské trojici nebude žena, ba co víc, celý pořad bude nevyvážená klukovina, v níž nebude místo pro přemoudřelé názory odborníků. A testy vozidel budou spíše připomínat zhmotněné sny kluků, kteří si hráli s angličáky.
Producenti to přijali a své si tak před lety užila i nová Škoda Yeti. Clarkson skrze ni nechal proběhnout četu hasičů, aby vyzkoušel odolnost interiéru. Pak v terénu na zadním sedadle probíhalo tetování; podle výsledku se poznalo, jak se vůz vyrovnává s otřesy. Nakonec na její střeše nechal za jízdy přistát vrtulník, aby konstatoval, že je to skvělé auto, jež nemá konkurenci.
Chytni ho za palec
Top Gear se totiž podařilo přesně vystihnout dětinskost, která je milovníkům rychlých kol vlastní. Clarkson s Mayem a Hammondem se však neomezují jen na zkoušení novinek; zkoumají, jakou roli auta hrají v našich životech. Top Gear přináší odlehčený, ale vlastně velmi poučný pohled na civilizaci a kulturu prostřednictvím auta. Clarkson vnímá auta – podobně jako módu – coby výraz životního stylu a nebere si při tom servítky. S klidem tak pronáší soudy, že „nejhorší řidiči se vozí v peugeotech“ a „volvo si pořizují muži bez fantazie, kteří nosí béžové kalhoty a močí půl hodiny“ nebo „Subaru Impreza je auto emeritních profesorů a manželek vikářů“.
Ostrý britský humor plný brilantních pozorovacích schopností, ale zároveň značné nadřazenosti spolehlivě naráží, kdykoli se Top Gear vydá mimo Evropu. O vozu Perodua Kelisa, který se vyrábí v Malajsii, Clarkson prohlásil, že ho zřejmě „dělají lidé v pralese, co místo bot nosí palmové listy“, poté ho shodil z jeřábu a nechal vybouchnout – načež se ozval na obranu auta podrážděný parlament této země. Clarkson si prostě svou dobře cílenou arogancí umí udělat nepřátele. Včetně toho, že dává hojně slyšet o své silné pravicové politické orientaci a odporu vůči regulacím. Vláda by se podle něj měla starat pouze „o lavičky v parcích a se zbytkem nám dát pokoj“. Labourističtí premiéři pro něj byli buď „rozesmátá ušatá opice“ (Tony Blair), nebo rovnou „blbec“ (Gordon Brown).
Když ho v listopadu 2011 pozvali do pořadu The One Show a zeptali se jej na stávku zaměstnanců ve veřejném sektoru, odpověděl, že by všichni měli být postříleni. Na druhý den zaznamenala BBC přes 21 tisíc stížností. Přesto Clarkson vyvázl bez úhony. Pohár trpělivosti nicméně přetekl letos v květnu, kdy na veřejnost unikly nepoužité záběry z Top Gear, v nichž se Clarkson rozhoduje mezi dvěma velmi podobnými auty pomocí rozpočítadla s veršem „chytni negra za palec“. To zvedlo vlnu nevole, k incidentu se vyjádřil i premiér Cameron a nad Clarksonem visí nemilosrdné ultimátum. Vypustí-li z úst ještě nějaký další urážlivý výrok, BBC je připravená jej propustit.
Metrem, nebo v daimleru?
Clarkson se na Twitteru dušuje, že si bude dávat pozor. Otázkou však zůstává, jak dlouho mu to vydrží: jistá míra arogance je nejen součástí jeho pohledu na svět a humoru, ale také je to přesně to, co diváci očekávají. Vzdáleně se podobá komikům typu Rickyho Gervaise, s tím rozdílem, že jeho vtipy jsou o autech. Na Clarksonovi je fascinující, jak se mu podařilo vlastní osobnost, slovník, názory a politické přesvědčení ztotožnit se zákonitostmi automobilismu. V tom tkví opravdový úspěch Top Gear. Ostřejší výrazy k řidičům patří; i mírné povahy si vzpomenou na nadávky, o kterých ani netušily, že je znají. Zvýšená míra agresivity, bezohlednosti a individualismu, stejně jako soutěživost a snaha ukázat sílu: to vše jsou emoce, které v jedinci probouzí hustý provoz na silnici stejně spolehlivě jako konkurenční prostředí trhu. Pravicové hodnoty tu dávají smysl podobně jako image, že automobil je nástrojem osvobození.
Možná proto se moderátor více než konce kariéry obává ústupu automobilismu. „Přes veškeré snahy, abychom v Top Gear představovali automobily jako zdroj vzrušení a silniční síť jako pavučinu svobody a rychlosti, nám nikdo nevěnuje pozornost,“ posteskl si již před třemi lety v jednom ze sloupků, které pravidelně píše. „Není to tak dávno, kdy reklamy na auta vypadaly jako dnešní Top Gear. Automobilky prodávaly sen. Prázdné silnice. Krásné dívky. Muže se strništěm na tváři. Dnes jde o leasing, bezpečnost a jiné nesmysly… Ve zprávách slyšíte o autech jen negativa. Ucpávají ulice, přejíždějí lidi a zabíjejí polární medvědy,“ píše Clarkson, který patří ke generaci, jež v šedesátých a sedmdesátých letech dospívala s žánrem road movie a snila o řidičáku jako vstupence do dospělosti. Usednout za volant tehdy bylo symbolem svobody, nepodřízení se konvencím.
Dnešní mladí touží více po chytrém telefonu než po vlastním autě. Svoboda se nyní rovná komunikaci. V digitálních časech a za většího prosazování zelené politiky působí auto spíš jako přežitek. Bývá považováno za smrdutou přítěž, která v přecpaných metropolích potřebuje místo k parkování, za znak stárnutí a zkostnatělého myšlení, čehož si Clarkson se zklamáním všímá: „Ještě nedávno byste předpokládali, že se premiér objeví na zadním sedadle daimleru nebo bentley. Teď se po něm chce, aby jezdil na kole nebo metrem.“ Stárnoucí moderátor s duší puberťáka by prý veřejnou dopravou nikdy nejel. Tvrdohlavě a donkichotsky bojuje v Top Gear za to, aby jezdit autem stále znamenalo bavit se a snít.
Jeremy Clarkson (54)
Britský moderátor a novinář, kterého proslavil automobilový magazín Top Gear. Nastoupil do něj již v roce 1988, ovšem skutečná zlatá éra se počítá od roku 2002, kdy přišel se zcela novou a zábavnější podobou. Pořad dnes doprovází i show Top Gear Live, s níž Clarkson vystoupí 28. a 29. června v pražské O2 areně.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
