Zamávat rukama nad hlavou, poskočit, udělat klik, postavit se a znovu totéž. Osm herců v asepticky bílém prostoru provádí spartakiádní cviky. Občas někdo odpadne a je nahrazen kolegou, po chvíli se ale zvedne a cvičí dál.
Pak světlo náhle zhasne, a když se opět rozsvítí, stojí uprostřed scény volební urna se socialistickým státním znakem. Herci do ní dokola a mechanicky vhazují lístky a jsou přitom čím dál opotřebovanější a starší; nakonec na urně vzplane oheň, zešeří se a celý výjev dostane krematorní ráz. Vše má natolik beznadějnou a uboze osudovou náladu, že se navzdory záměrné banalitě postupně mění v účinnou metaforu rozlézající se normalizace. Tak končí Šedá sedmdesátá, první inscenace Divadla Na zábradlí pod novým uměleckým vedením.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
