Pozvánka do pralesa
U našich sousedů na Slovensku ještě přežívá opravdová divočina, a dokonce se jí daří lépe než kdysi. A stejně tak tam přežívá téměř vyhynulý lidský druh: člověk, pro něhož je nedotčená příroda přirozeným prostředím.
Jsme tři a nepromluvili jsme od soumraku. Ležíme ve spacácích a vyhlížíme do pralesa, který nás přijal s netečným klidem. Oči si přivykají na stíny noci, kdy blízký pařez najednou vypadá jako sedící medvěd, uši si přivykají na absolutní ticho, které později prořízne jen houkání sovy.
Přišli jsme na toto místo po několika hodinách pochodu lesem, v němž se mísí obrovské staleté jedle se štíhlými buky, kde z hnijících kmenů padlých stromů vyrůstají výhonky nových a v průrvách vymletých dešti se po staletí hromadí mazlavé černé bahno, jež náhodnou oběť nemilosrdně vtáhne do sebe. Jenže lidé, kteří by tady mohli utonout, sem nechodí, náznak chodníku v měkké půdě zasypané bukovým listím je ve skutečnosti vlčí stezkou.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 44 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
