Zní velmi sympaticky a snad i pokorně, když se člověk nepovyšuje nad ostatní přírodu a uzná, že není většího rozdílu mezi námi a zvířaty. To, že se považujeme za vrchol evoluce, je způsobeno naším antropocentrickým viděním světa, soudíme. Pokud by totiž takové mandelinky měly učebnici evoluční biologie, nepochybně by umístily na vrchol evolučního stromu mandelinky.
Je zvláštní, že na obranu lidské výjimečnosti se postavili především ateističtí filozofové, jako je Thomas Nagel nebo Raymond Tallis. Je pravda, že jíme, dýcháme, vyměšujeme a rozmnožujeme se jako zvířata, konstatují, ale protože některé vlastnosti s nimi máme společné, nelze přece říct, že s nimi máme společné všechny vlastnosti. A s mandelinkami je problém právě v tom, že učebnice evoluční biologie nemají. Kdyby je měly, pak bychom mohli otevřít diskurz.
„Storytelling matters“, vyprávění příběhů, je důležité, připomíná biolog Scott Gilbert. Naše různé teorie o vesmíru a hvězdách nijak chod vesmíru neovlivní. Naše teorie o nás samotných nás naopak ovlivní velmi silně. Stáváme se tím, co si myslíme, že jsme. Pokud přesvědčíme sami sebe, že nejsme nic než zabíječští lidoopové, vehikly genů či nahé opice, nelišící se jinak než kvantitativně od osrstěných opic, bude to na nás mít svůj vliv. Příběh evoluce ostatně dal vznik sociálnímu darwinismu s představou, že silní vítězí a slabí mají…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
