Nemá smysl si něco nalhávat. Mezi bílými Evropany je hodně takových, v nichž zpráva o utonutí několika set Afričanů u ostrova Lampedusa nevyvolala zahanbení ani soucit. Nenávist je tu, mezi námi. A ve Francii, kde si intelektuální život podává ruku s extrémy (vpravo i nalevo), si nedávno našla cestu na pulty knihkupectví. Román Toute la noirceur du monde (Všechna čerň světa) napsal Pierre Mérot. Měla to prý být ironie, černá groteska. Autor se od svého vypravěče, frustrovaného učitele a neúspěšného spisovatele, který se stane fanatickým členem Národní fronty, v předmluvě distancoval. Ale má spisovatel nutkání popsat dvě stě čtyřicet stran monologem fašisty, kdyby jím nebyl fascinován? A kdyby jeho prostřednictvím nevyjadřoval vlastní, snad poněkud předimenzované myšlenky? Dělat z vlastního komára cizího velblouda je běžná spisovatelská strategie.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
