Zatím nepravomocný verdikt nad někdejšími manažery a později majiteli Mostecké uhelné společnosti (MUS) přináší jistý pocit zadostiučinění a naplnění spravedlnosti. Viníci, kteří za pomoci podnikových miliard určených na rekultivaci krajiny ukradli na konci devadesátých let nejvýnosnější tuzemské doly, dostali poměrně vysoké tresty vězení a zřejmě přijdou i o podstatnou část peněz, jež nepoctivou privatizací dolů nabyli. Na druhou stranu je už roky zřejmé, že tuzemští politici přispěli k ukradení dolů velkou měrou. Bylo by samozřejmě skvělé zjistit, zda šlo o neuvěřitelný diletantismus tehdejší vlády Miloše Zemana, nebo dokonce o korupci. Jenže právní konstrukce, na níž je postaven rozsudek ze Švýcarska, možnosti tuzemského vyšetřování spíš zužují. Nicméně nevylučují.
A ještě Škodu
Švýcarský rozsudek totiž stojí na verzi, že manažeři MUS podvedli tehdejší českou vládu. Zamlčeli před ní, že skrze podnikové peníze skoupili tajně pro sebe něco málo přes padesát procent akcií podniku, a stejně tak zamlčeli, že společnost, která má podnik privatizovat, patří zcela jim. Na velmi podobné konstrukci je založeno i vyšetřování na české straně – jen jde časově o něco hlouběji než vyšetřování švýcarské. Jenže verze, že vláda byla podvedena, vylučuje, že by při privatizaci s defraudanty nějak spolupracovala. Tedy že by za úplatek prodala státní podíl do rukou Antonína Koláčka a spol. čtyřikrát levněji – což se stalo.
Ministři Zemanovy vlády prý byli podle spisu na sklonku tisíciletí překvapeni, že majoritní část dolů vlastní již nějaký majitel. Údajně také nevěděli, že se jedná o současné manažery podniku, a už vůbec netušili, že za firmou, která chce koupit menšinový státní podíl v dolech, stojí ti samí manažeři. Menšinový podíl pak prý ministři prodali, protože by stát jako minoritní vlastník nemohl rozhodovat o budoucnosti podniku. Jenže tato verze má řadu děr. Vláda Miloše Zemana byla opakovaně upozorňována šéfem tehdejšího Fondu národního majetku Romanem Češkou, že akcie dolů skrze nastrčené společnosti skupují manažeři dolů. Zrovna tak vláda dostala informace, že společnost, která hodlá privatizovat státní podíl, je jen prázdnou schránkou bez dostatku financí na koupi dolů a že americká společnost Appian, jež má privatizaci financovat, vůbec na uvedené americké adrese neexistuje a že ji v USA nikdo nezná.
Vláda Miloše Zemana tyto zprávy od důvěryhodných velvyslanců a tajných služeb neprověřila a velmi rychle a velmi levně státní podíl prodala. Buď šlo o neuvěřitelnou slepotu a ignoranci Zemanových ministrů, nebo korupci. Jedna cesta, jak tohle odhalit, přitom existuje. Manažeři MUS koupili pod značkou Appian od vlády v roce 2003 společnost Škoda Plzeň, také neuvěřitelně levně. Privatizace se rozjela už za Zemanovy vlády a byla dokončena za vlády Vladimíra Špidly, kde za ni do velké míry odpovídal tehdejší ministr průmyslu Jiří Rusnok.
Prošetření této privatizace nás může zavést k politickému pozadí prodeje akcií MUS. Bylo by dobré, aby se česká i švýcarská policie po této stopě vydaly – obě strany věc prověřují, ale zdá se, že s žádným velkým zápalem. Možná toto šetření nepovede k trestnímu stíhání. Mohlo by však přinést aspoň odhalení politického pozadí tehdejších prodejů státního majetku.
Oceňme tedy spolupráci českých a švýcarských úřadů na vyšetřování privatizace dolů. Pod přívalem radosti, že něco funguje, bychom nicméně neměli zapomenout na otázku, která českou veřejnost zajímá nejvíce, a sice zda a případně jak byli korumpováni politici. Pokud nebyli, bude zapotřebí se zabývat jejich odbornou kompetencí a mírou odpovědnosti za správu státního majetku. Pořád je totiž možné, že za ukradeným majetkem stojí „jen“ politická ignorance a hloupost. Proti nim se bojuje jinak než proti korupci.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
