Věra Nováková

státní zástupkyně

Poznala bych to velice dobře. Především by mi stát pomohl, kdykoli by to bylo zapotřebí, v případě ztráty zaměstnání, nemoci, narození dítěte či živelní pohromy. I kdybych byla chudá, nevzdělaná, barevná či handicapovaná, nevnímal by mne jako nechtěnou přítěž, ale jako svou nedílnou součást – pokud by to bylo možné, dal by mi reálnou šanci na změnu a podpořil mne v mém snažení. Kdykoli bych se s ním potkala při výkonu veřejné správy, věděla bych, že plní své povinnosti, jak lze nejlépe, a jiné cíle nesleduje. Mohla bych mu věřit a bylo by na něj spolehnutí. Zní to jako idealistické blouznění? Ale proč vlastně? (foto Saša Uhlová)