Monotónní běh horkých venkovských dní krásně popsal Iwaszkiewicz ve Slečnách z Vlčí. Pak přijede nečekaný host a do přítomnosti vtrhla minulost; emoce zavíří. Den smíření, který v rámci hudebního festivalu Musica Figurata proběhl 3. srpna v Želivském klášteře, byl takovým nečekaným hostem – alespoň pro mne.
Do Želiva jezdí naše rodina dlouho. Nejdřív tátovi rodiče, pak táta, máma, sestra a já… V roce 1969, kdy zanikly Literární noviny a moje máma, reportérka, zůstala bez práce, vlastnili moji rodiče ve vsi polorozpadlý dům. V bývalém premonstrátském klášteře, který v padesátých letech sloužil jako koncentrák pro kněze a řeholníky, byla psychiatrická léčebna. Tam začala máma docházet jako amatérská terapeutka. Byla zhroucená z normalizace i z obratu, který nabrala její kariéra. Chtěla pomáhat a hledala pomoc.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 48 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
