Spojuje břehy, které se na české scéně zdají být dlouhodobě nepřemostitelné: žánrové, generační i ty, jež vznikly v důsledku změny doby a režimu. A daří se mu to s velkou elegancí.
Už od poloviny osmdesátých let umí Jan Burian vyměnit polohu písničkáře s klavírem za experimentátora se syntezátory a novými zvuky, což pravověrné folkové publikum těžce nese. I to je jeden z důvodů, proč jednašedesátiletý Burian v minulých týdnech vydal dvojalbum Zpěvy u klavíru, jehož první část obsahuje kompletní akustickou verzi loňské syntetické desky Jak zestárnout.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 44 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Respekt.cz
Android
iPhone/iPad
Audioverze
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
