I ten konzument zpráv, který se cítí znuděn bezobsažnými politickými spory, by měl tentokrát zpozornět. Tenhle spor pravicové vlády a levicových hejtmanů je reálný a jde v něm o hodně. Je to spor o spoustu peněz, ale také o odpovědnost za průšvihy nedávné minulosti a schopnost se z nich poučit.
Dvěma českým krajům – Ústeckému a Karlovarskému – vážně hrozí, že zkrachují. Přesně řečeno, nebudou mít peníze na provozování veřejné dopravy, úředníky, provoz ústavů sociální péče, platy učitelů, kulturu. Musí totiž vrátit do Bruselu celkem dvě a půl miliardy korun, které utratily z evropských dotací neprůhledným, podezřelým způsobem. Oba kraje, kde se mezitím vyměnila politická reprezentace, říkají, že tyto peníze nemají. Požadují pomoc od státu, ten ústy ministra financí vzkazuje, že něco takového nepřichází v úvahu, protože platit musí jen kraje, které to celé zavinily.
Spor vlády a nejvíc problémových krajů vypadá na pohled přehledně. České regiony (přesněji řečeno, jejich političtí zástupci) stály o to, aby mohly rozhodovat o evropských penězích samy bez vlivu z Prahy. A tak rozhodovaly. Výsledkem bylo neprůhledné schvalování projektů, podezřelé přidělování peněz, předražené nákupy, pravděpodobně podvody. Někdy šly peníze do kapes lidí spojených s hodnotiteli projektů. Místo veřejně prospěšného účelu se dotovaly komerční stavby, které by se uživily samy. Kontroloři z Evropské komise tohle zjistili a navíc odhalili, že kontrola, jež měla podezřele schválené projekty zastavit, nefungovala.
Kalouskova neoblomná pozice je tedy logická. Celý šlendrián včetně špatné kontroly zavinili lidé, které do pozic jmenovaly oba kraje. Proč by teď tedy měli peníze, jež skončily v kapsách Severočechů nebo jejich kamarádů, dávat i ostatní?
ProMoPro a spol.
Jenže příběh, jak ho vypráví Kalousek, není úplný. Česká ostuda s evropskými dotacemi se nenarodila v Ústí nebo Karlových Varech. Vláda a hejtmani se teď sice dohadují, kdo měl a neměl rozdělování peněz kontrolovat a kdo měl kontrolovat kontrolory. Problém je ale hlubší. Rozkrádání peněz z Bruselu se začalo dít v atmosféře klientelismu a korupce, která vznikala za opoziční smlouvy ODS a ČSSD a vrcholila za Topolánkovy vlády, a to v celém Česku. V této éře se dělila o moc pravice a levice, střídavě na různých úrovních – vládní i krajské. Společnými silami vznikl nesmyslně složitý systém rozdělování dotací, aby mohly co nejvíc peněz rozdělovat kraje. Dělo se tak bez ohledu na varování Evropské komise, že nebude možné uhlídat podvody.
V poslední době se vláda i kraje snaží ostudu řešit. Dělají to noví lidé, kteří se dostali k moci mimo jiné díky své kritice rozkrádání eurodotací. Vláda převzala značnou část kontroly, do komisí, které hodnotí projekty, přišli noví úředníci, vznikly nové páky na odhalování korupce, lépe pracuje též policie a státní zástupci.
Je očividné, že v Ústeckém a Karlovarském kraji se kradlo víc než jinde, příběh zneužívání peněz z EU je ale příběhem celého Česka, nejen těchto dvou krajů. Celé Česko také hledá poučení (pomiňme fakt, že ne všude stejně nadšeně) a téměř všechny kraje zmrazily své dotační programy a snaží se obnovit důvěru. Vláda by tedy měla oběma nejpostiženějším krajům pomoci, ne je stigmatizovat jako zloděje a hlupáky, kteří si špatně zvolili své politiky. Tomu by měli rozumět i pravicoví politici v Praze se svými ProMoPry,předraženými armádními zakázkami a dalšími podezřelými obchody v řádech miliard, jež se v principu od těch ústeckých nelišily. Rozdíl byl vlastně jediný: nad vládní eskadrounestála kontrola z Bruselu v podobě arbitra, který by rychle a srozumitelně prohlásil, že takhle to nejde.
Více v článku v aktuálním Respektu: Vykoupení z eurohříchu - čtěte ZDE
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
