Politika strachu a naděje
Evropští politici zachraňují euro jen z obavy před kolapsem, to však nestačí
Angela Merkelová přijela ve středu do Davosu a v projevu sestaveném solidně jako mercedes opět ujistila lídry světového byznysu, že euro bude zachráněno. Rozdíl oproti jejím předešlým projevům byl v tom, že většina těchto lídrů jejím slovům tentokrát věří. To vyvolává dvě otázky: Jaká je v případě záchrany eurozóny strategie růstu? A jaké důsledky bude mít záchrana eura na evropskou politiku v širším měřítku?
Co se týče eura, změna nálady je cítit. Před šesti měsíci nebyli političtí a ekonomičtí lídři – zejména v Německu – o jeho přežití přesvědčeni. Pod dojmem postupných pragmatických kroků v typickém stylu Merkelové však změnili názor.
V létě padlo rozhodnutí o urychleném přijetí stabilizačního mechanismu (ESM), vycházejícího z už existujícího evropského fondu (EFSF). Aktivní roli sehrál Mezinárodní měnový fond a nepřímo i vlády evropských států, které pomohly svým partnerům v nesnázích. Na scénu přišli také dva Mariové. Jeden z významných bankéřů popsal rozhodnutí Maria Draghiho (šéfa Evropské centrální banky) poskytnout velkorysé tříleté půjčky evropským bankám jako formu evropského „kvantitativního uvolňování“. A profesorský program pro Itálii Maria Montiho rovněž sklidil uznání. Není to sice ve stylu americké nebo čínské „velké bazuky“,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 44 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
