Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Výběr z webu

Respekt.cz

Trest smrti a Mašíni víc sexy než zahraniční politika

Kateřina Šafaříková

S anketními otázkami na prezidentské kandidáty se roztrhl pytel. Byť věc pochopitelná – kvůli první přímé volbě – a poodhalující myšlenkové podhoubí zájemců o nejvyšší úřad ve státě, místy jde o dotazy takříkajíc mimo mísu. Konkrétně otázka, zda by dotyčný souhlasil s obnovením trestu smrti.

I kdyby totiž nakrásně dotyčný řekl ano, tuhle věc prezident, a dokonce ani sama Česká republika nerozhodne. Přesněji řečeno, pokud by měl být v Česku znovu zaveden trest smrti, země by musela odstoupit od Evropské úmluvy o ochraně lidských práv, součásti české ústavy, a následně vystoupit z EU a Rady Evropy. Obě rozhodující poválečné organizace v Evropě, jejímž členem Česko je, tento trest zapovídají.

Naopak až překvapivě často chybí v anketách pátrání po názorech dotyčného na zásadní věci, které prezident přímo ovlivňuje. Konkrétně na zahraniční politiku. Je to sice méně sexy téma než jmenování vlády za účasti komunistů nebo vyznamenání Mašínů, ale to nemá být omluvenkou.

Jak známo, zahraniční politika trpí velkou ústavní nejasností a je jednou z třecích ploch mezi vládou a prezidentem, ať už tím současným, anebo za Václava Havla. Zejména kvůli zrychlení dějin v Evropě v posledních letech je to také oblast, která nabývá stále většího významu na úkor národní politiky a tento trend bude pokračovat. Obojí je dobrým důvodem poptávat se kandidátů právě na jejich zahraničněpolitické představy.

 

Co se našlo na Marsu a kvíz pro čtenáře

Martin Uhlíř

Existují proroctví, kterým člověk nechce věřit, přesto se tak trochu obává, že jsou pravdivá. Jedno takové vyslovuje americký autor sci-fi příběhů Kim Stanley Robinson v povídce Průzkum kaňonu fosilií:

„Vytáhla z kapsy skafandru půl tuctu lávových pelet, které si schovala, a zadívala se na ně. Prudce a s hořkostí je odhodila a ony odpluly do rezavé suti. Nikdy se nenajdou pozůstatky marsovského života; nikdo je nikdy nenajde. Každá žilka v ní věděla, že je to pravda. Všechny ty takzvané objevy, všichni ti Marťané v jejích knihách, to všechno je jenom obyčejná projekce, nic víc. Lidé chtěli mít Marťany, to bylo všechno. Ale ti neexistují a nikdy neexistovali, žádní stavitelé kanálů, žádní stožárovití tvorové střílející paprsky žáru z očí, žádné třpytivé ještěrky ani sarančata … žádný lišejník schopný generovat nebezpečná elektrická pole, vůbec žádný lišejník, žádní mikrobi v půdě, žádné mikrobakterie v regolitu, žádné stromatolity, žádné nanobakterie hluboko ve skalním podloží…

Všechno jenom sny. Mars je mrtvá planeta. Eileen rozhrnula nohou mrazem vyschlou půdu a vlhkýma očima pozorovala, jak se jí narůžovělý písek sesypává z boty. Všude mrtvo. To je její domov. Mrtvý Mars. Dokonce ani mrtvý ne, neboť to slovo předpokládá život a umírání. Prostě… nic. Rudá prázdnota.“

Ukáže se teď, že Eileen je v této povídce přece jen příliš pesimistická? Nevíme, jestli zatím utajovaný objev NASA „otřese Zemí“, rozhodně jí však otřásla už samotná slova Johna Grotzingera, vědeckého šéfa mise sondy Curiosity, kterými předminulý týden naznačil, že se na Marsu našlo něco převratného: cosi, co se promítne do učebnic historie.

Dnes už víme trochu víc. Sonda zřejmě na Marsu zaznamenala přítomnost organických látek. Zdá se, že jde pouze o jednoduché molekuly, což není žádným překvapením. Na Mars se tyto látky dostávají s meteority a je spíš udivující, že se nenašly už dřív (někteří vědci se domnívají, že je objevily už v sedmdesátých letech sondy Viking, většina to však zpochybňuje). V učebnicích dějepisu by se o takovém objevu možná psalo, ale jen jako o důkazu, že na Marsu mohlo kdysi existovat vhodné prostředí pro vznik života. To už ale beztak v podstatě víme.

CELÉ TEXTY NA WWW.RESPEKT.CZ/SLOUPKY–REDAKTORU

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].