Kultura Knihy

Fotograf

57 R49 2012 1
57 R49 2012 1 • Autor: Respekt

Když se na podzim roku 1986 fotograf Didier Lefèvre vrátil z mise Lékařů bez hranic v sovětsko-afghánské válce, přišel o čtrnáct zubů a měsíce se léčil s kožními vředy. Byly to následky vyčerpání, podvýživy, stresu a nedostatku hygieny, kterými v horách trpěl. Ze čtyř tisíc jeho snímků pak francouzský deník Libération zveřejnil pouhých šest. Zbytek ležel třináct let v krabicích, než Lefèvra oslovil přítel, komiksový scenárista a kreslíř Emmanuel Guibert a navrhl mu, ať z jeho vyprávění a fotografií společně sestaví knihu. Vznikl tak zvláštní a neobvyklý komiks, který v sobě kombinuje dvě média – fotografický deník a kreslené vyprávění.

Reklama
Reklama

Jeho působivost vyplývá především z režijního zpracování – fotografie tu neslouží jen jako svědectví, které má dokládat pravdivost Lefèvrových slov. Guibert je umně kombinuje se svými kresbami, sestavuje do navazujících sekvencí či rovnou používá celé pásy vyvolaného filmu, čímž si komiks zachovává „filmový“ ráz. Obě média – kresba i fotografie – spolu skvěle komunikují též obsahově, přirozeně přecházejí jedno v druhé. Vypjaté scény jako třeba chirurgické operace nebo překonávání horských řek převážně dokumentují „mlčenlivé“ fotografie, zatímco poklidné výjevy ze života afghánských horských vesnic se přirozeně střídají s kresbami, v nichž se osvětluje kulturní kontext; jsou vypravěčským pojivem držícím všechno pohromadě. Připomíná to hraný dokument, ale v animované podobě.

Lefèvre se do mise Lékařů bez hranic přihlásil s vidinou exkluzivních fotografií, které může získat. Vyprávění počíná v Pákistánu, odkud se do sousední země pašovala kromě zbraní a potravin i lékařská pomoc. Úvodní a závěrečnou část pak tvoří vyprávění z náročné měsíční cesty, kdy karavana mudžáhidů a převážně francouzských lékařů musela překonat stovky kilometrů ve vysoké nadmořské výšce a v děsivém tempu (vycházeli vždy ve čtyři ráno, tábor zakládali kolem sedmé večer). Když padl kůň nebo osel u cesty, zůstal tam ležet navždy. A stejně tak člen karavany, pokud se v některém horském průsmyku ztratil. To všechno s rizikem, že se na horizontu mohou kdykoli objevit sovětské vrtulníky a začít karavanu ostřelovat. Ještě větší odyseu pak představuje Lefèvrova zpáteční cesta, kterou se rozhodne podniknout sám.Málem při tom přijde o život.

Samotný válečný konflikt se tu představuje ze zvláštní perspektivy. Lékařská mise se nikdy nedostala do žádné bitvy, válka do polní nemocnice doléhá jakoby z jiného světa. Přesto je bolestně přítomná: ztělesňují ji muži z horských karavan, kteří se vždy vynoří odněkud z okolních průsmyků jako přízraky a na hřbetech oslů přivážejí raněné – postřelené muže, chlapce, kterému granát utrhl čelist, malého kluka s prostřelenou rukou… Vedle nich ale lékaři ošetřují i běžná zranění všedního života – babičku s nádorem na noze nebo holčičku, která si ruku ošklivě opařila vařící vodou. Válka se bizarně splétá s událostmi všedního života.

Lefèvrovo vyprávění je sympatické realismem a jistou odosobněností, za níž stojí časový odstup, ve kterém komiks vznikal. Nedokumentuje jen důsledky bombardování a jiných zvěrstev sovětských vojáků, ale i zdivočelost nejmladších mudžáhidů, kterou v nich probouzí samopal v ruce. Co tu ovšem chybí, je historický kontext. Lefèvre s Guibertem ani nenaznačí, o co v sovětsko-afghánské válce šlo (desetiletý konflikt byl součástí občanské války mezi afghánskými komunisty podporovanými Sovětským svazem a mudžáhidy usilujícími o jejich svržení). Knihu neprovází žádná předmluva, kde by se tyto události osvětlily.

Když si odmyslíme složitou genezi tohoto komiksu, možná také čtenáře napadne, jestli by nebylo bývalo zajímavější zvolit jiného hrdinu a vypravěče. Obzvlášť ve srovnání s lékařkou Juliette (příjmení není v knize uvedeno), která celou misi vede a řídí polní nemocnici, působí Lefèvrova perspektiva méně podstatně. Juliette žila s rodiči v Afghánistánu mnoho let, ovládá zdejší jazyk, zná místní tradice a umí si u mudžáhidů získat respekt. Skrze její životní příběh nebo alespoň propracovanější portrét by tak komiks jistě mohl získat obsáhlejší a hlubší výpověď.

Autorům šlo ale evidentně o něco jiného: Fotograf je osobním příběhem Didiera Lefèvra, záznamem jeho souboje se sebou samým, svými omezenými schopnostmi i s cizí kulturou. A zároveň je dobovým dokumentem, záznamem zmizelého světa, jehož kulturu zničila válka. Především v tomto ohledu jde o výjimečný komiks.

Emmanuel Guibert, Didier Lefèvre: Fotograf

Přeložila Alena Jurionová, Meander, 272 stran

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte