Tim Judah píše pro agenturu Bloomberg, že místo evropeizace Balkánu začínáme být svědky balkanizace celé Evropy. Podívejme se do Katalánska. Výsledek voleb je složitý, ale jedno je jasné. Většina voličů si přeje konání referenda o tom, zda deklarovat nezávislost na Španělsku, či nikoli. Samozřejmě nevíme, jak to dopadne, ale rozpad Španělska už není taková fikce. Možná už brzy budeme mluvit o „bývalé Belgii“ a „bývalém Spojeném království“ či „Rozpojeném království“ (pozn. aut.).
Každému, kdo sledoval rozpad Jugoslávie, to může znít nějak povědomě. Třeba celkové severo-jižní dělení Evropy a navíc ještě severo-jižní dělení uvnitř jednotlivých zemí – Flandry i Skotsko leží na severu.
Autor cituje nizozemského novináře Olafa Tempelmana, který tvrdí, že dokud Jugoslávie jakžtakž prosperovala, byli Slovinci a Chorvaté ochotni se smířit s tím, že přispívají na chudší části Jugoslávie, a navíc si těchto transferů možná ani nebyli vědomi. Vše se radikálně změnilo s tím, jak došly peníze a přišla ekonomická krize. Tak jako se dnes na severu Evropy říká: „Ani cent navíc pro česnekové národy“, tak se ve Slovinsku říkalo „žádné další fondy pro biftekovou zónu“. Nizozemec rovněž upozorňuje na vzestup nacionalistických a populistických lídrů na Balkáně na počátku 90. let a hledá určitou paralelu s dneškem. Na druhou stranu sám připouští, že Milošević chtěl vytvořit velké Srbsko a Tudjman velké Chorvatsko, zatímco Katalánci nebo Vlámové žádnou takovou ambici nemají.
Srbský novinář Momčilo Pantelić narazil na další paralely. Debaty o vícerychlostní integraci Evropy prý nápadně připomínají debaty o vzniku „asymetrické konfederace“ v Jugoslávii na konci 90. let. Navíc také Jugoslávie měla systém rotujícího prezidentství. Válka na obzoru asi není, ale i ta byla v 80. letech v Jugoslávii nemyslitelná.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
