Edward Hadas píše ve skvělém komentáři pro Reuters, že ekonomové by konečně měli vyhlásit, že jsou úplně bezradní. Čtyři roky poté, co byli oslepeni kolapsem Lehman Brothers, se profese stále potácí v temnotě. Přestože politici a jejich poskoci stále prezentují sebevědomá prohlášení, závěry jsou radikálně odlišné. Neshody expertů odhalují pravdu: ignorance vládne. Autor předkládá šest klíčových otázek, kde by profesionálové měli přestat předstírat, že znají odpověď.
1. Co vytváří inflaci?
Pokud by to měla být peněžní zásoba, pak je inflace okolo dvou procent velmi nízká. Fiskální i měnová politika nikdy nebyly tak generózní. Jiní profesionálové tvrdí, že ceny padají, když je převis nabídky na straně zboží i práce. Jenže to se děje a z tohoto pohledu je inflace zase příliš vysoká.
2. Jak ovlivňují ceny aktiv reálnou ekonomiku?
Než splaskla bublina, věřilo se, že drahá aktiva na finančních a realitních trzích jsou znamením silné ekonomiky. Klesající aktiva omezují ekonomickou aktivitu velmi silně, zvláště tam, kde byl silný pákový efekt.
3. Vadí schodky?
Příznivci schodků tvrdí, že ano. Příznivci stimulů tvrdí, že nikoli. Důkazy z Japonska, USA a Evropy jsou nejednoznačné.
4. K čemu vede kvantitativní uvolňování?
Bilance centrálních bank rostou, ale jinak se vlastně nic neví.
5. Jaké zadlužení je nebezpečné?
Jistá míra dluhu je prospěšná a reflektuje prospěšný přesun zdrojů od těch, kdo mají příliš a nevědí, co s tím, k těm, kdo něco potřebují.
6. Jak odpákovávat a neškodit?
Politici se snaží snižovat dluh. Zatím se jim ale pouze podařilo převést soukromé dluhy do bilancí států, což spíše škodí, než pomáhá.
Seznam by mohl pokračovat: bezradnost převládá v kontrole kapitálových toků, v otázce vlivu směnných kurzů apod.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
