Na podzim se už nemluví o filmových hitech, v nichž je hodně explozí a hroutících se budov, ale vyhlíží se tzv. oscarová kvalita. K tomuto termínu si klidně přimyslete uvozovky, neboť správný oscarový film musí splňovat parametry, které ho v důsledku v uměleckém rozletu omezují. Česká filmová a televizní akademie například léta nominuje podle vzorce „druhá světová válka, trauma a láska“. Po úspěchu Ostře sledovaných vlaků a Obchodu na korze se do užší nominace dostaly filmy Musíme si pomáhat a Želary. Ale Protektor ani Alois Nebel už neuspěly, a tak to tentokrát zkusíme s dalším národním traumatem – padesátými lety a detektivkou Ve stínu.
V souvislosti s tím, co americké akademiky zaujme, se mluví o magii či alchymii, v zásadě to však není těžké. Film musí mít jasně čitelný příběh, humanistické poselství, dělat nám dobře na duši; ať už tím, že to dobře dopadlo, nebo tím, že se máme nad čím dojmout nebo se cítit morálně nadřazení, když už to dobře nedopadlo. Snímek nesmí být ničím výjimečný, protože to odvádí pozornost od děje. Vyprávění musí plynout pomalu, ovšem zase ne příliš minimalisticky, aby ho členové akademie stíhali sledovat a neklimbali.
U zahraničních filmů se letos nejvíc počítá se dvěma snímky, jež jsou takřka protipólem: s& …
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 45 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
