Tchaj-wan je bohatá země, která po světě investuje miliardy dolarů, přesto se ho skoro všichni v obavách z Číny straní. Češi dlouho z téhle řady vybočovali, teď ale premiér Petr Nečas ohlásil změnu: musíme se podle něj řídit především zájmy pevninské Číny. Jenže brzy nato jeho zřejmě nejznámější poradce Roman Joch naopak vyzval k podpoře Tchaj-wanu. Jak to tedy je?
„Česko je ve vztahu k Číně dlouhodobě asertivní,“ říká analytik Ústavu mezinárodních vztahů Rudolf Fürst. Také bruselský think tank European Council on Foreign Relations ve svých analýzách Česko opakovaně řadí mezi země, které jsou „ochotny se Číně rázně postavit jak v politických, tak ekonomických otázkách“. Na toto hodnocení stačila návštěva tchajwanského premiéra v Praze v polovině devadesátých let, přílet ministra zahraničí před devíti lety nebo ministra životního prostředí v roce 2008. Česko rovněž přes nechuť Číny dlouhodobě podporuje vstup Tchaj-wanu do mezinárodních organizací.
Pokud chce teď premiér Nečas důsledně razit tzv. politiku jedné Číny (v ní nejde o Tibet, ale právě o Tchaj-wan) a má potřebu to oznamovat na projevech před průmyslníky, znamená to dvě věci: už žádné styky s tchajwanskými politiky a žádné přímluvy za vstup Tchaj-wanu do mezinárodních organizací. Oficiální vztahy s Tchaj-wanem se rušit nedají, protože je stejně…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 47 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
