V tomto aktuálním vydání Respektu se mimo jiné věnujeme dvěma událostem, které souvisejí s úřadem prezidenta. Nejdříve nás zajímalo, jak kandidáti na post hlavy státu shánějí peníze na předvolební kampaň a co za to slibují dárcům. Pokud jde o billboardy, je zatím viditelně nejbohatším kandidátem Miloš Zeman. Na sponzory si ale nemohou stěžovat ani někteří další. Více si k tématu můžete přečíst v článku Ondřeje Kundry na straně 19.
Minulý týden přinesl ještě jednu událost, která se propojila s úřadem sídlícím na Pražském hradě. Šlo o moment, kdy vláda Petra Nečase neprosadila ve sněmovně daňové změny, protože proti hlasovalo šest poslanců za ODS. Vliv na jejich jednání měl prezident Václav Klaus. O co šlo a co všechno je ve hře, můžete najít na stranách 15 a 24.
Několik čtenářů se nás ptalo v souvislosti se zavedením redakčního komentáře, kdo za tento text nese odpovědnost, když není podepsaný. Tedy jestli to neznamená, že ji nenese nikdo, což by mohlo být riskantní. Případně, jestli jsme formát bez podpisu nezavedli ze strachu z politických tlaků či proto, že v nepodepsaném textu tiskneme stanovisko vnucené nám „seshora“ nějakou mocí. Nutno říci – samá voda. Jak ukazuje celá naše dosavadní historie, politických tlaků se nebojíme a za text bez podpisu nese list stejnou odpovědnost jako za všechny ostatní. Z toho se nejde nijak vymluvit.
Popravdě řečeno, nepodepsané redakční stanovisko má řada světových médií, počínaje The New York Times, přes The Spectator až po Bloomberg. Není to ze strachu, cílem ani není obrousit názor do nějakého nevýrazného stanoviska. Právě naopak, redakce tak chce stanovisko zdůraznit a postavit se za něj.
Další dotaz byl, jestli se na něm musí shodnout celá redakce. Ne, to by bylo nereálné. Většinou ho formuluje autor, který se danému tématu léta věnuje, finální podobu pak určuje vedení redakce.
Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
inspirativní čtení vám přeje
Erik Tabery
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
