Cesta k Navahům
Obřady navažských šamanů trvají i několik dní a představují pravděpodobně nejsložitější náboženský systém světa
V roce 1870 se do Čech po dvouletém pobytu v americké divočině vrátil pozdější národní básník „rodných širých lánů“ Josef Václav Sládek. Ve svých básních, zejména ve slavné skladbě „Na hrobech indiánských“, popisuje americkou společnost, která je na jedné straně tak svobodná, že jí evropské národy mohou jen závidět, ale na druhé straně hovoří o bezpráví na indiánech slovy že „děsnějšího neviděly světy“ a že podobné násilí nezažily ani barbarské kmeny kdysi bojující s Římany. Bílý osadník se sice ve škole učí, že indián je lidská bytost, ale pak jde do lesa a zastřelí indiána jako veverku.
Počátkem sedmdesátých let 19. století začíná jiný slavný národní umělec Mikoláš Aleš – a to souběžně s kresbami pro cyklus Vlast – pracovat na svých indiánských motivech. Později píše americkému Čechovi, redaktorovi Salabovi, který mu z Ameriky posílal knihy a etnografické obrázky o životě původních obyvatel, že jeho malířský kořen leží v lesích, polích a lukách. Hrdě se hlásí k tomu, že jej básník Vrchlický demaskoval jako indiána, protože na ulici, v hospodách i kavárnách přátelům čítal z nově přeložených Písní o Hiawathovi.
Američtí antropologové i poučení zahraniční návštěvníci jsou i dnes v Česku zaskočeni živou indiánskou notou, jakou v této míře nenalézají…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 45 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
