Také si myslíte, že správné hodnoty, respekt k soupeři a základní myšlenky olympijského hnutí nejsou jen prázdná slova? Autor těchto řádků nad touto otázkou přemýšlel celých čtrnáct dní, co trvala olympiáda. Vždycky když si po internetu pustil přímý přenos České televize, zeptala se ho na to v úvodním šotu olympionička Květa Jeriová-Pecková.
Pro veřejnoprávní médium to byly náročné dva týdny. V Londýně i Praze nasadilo desítky lidí, kteří zvukem i obrazem dokumentovali prakticky cokoli, co se na olympiádě dělo. Nejen pomocí dvou televizních kanálů, ale i bonusových internetových „streamů“, kterých dala ČT k dispozici luxusní počet: celkem osm. Mohla se tak pochlubit rekordními čísly sledovanosti. Londýn byl pro ni úspěšnější než Peking, průměrně se na hry v televizi dívalo necelých čtvrt milionu lidí. Vrcholem pak bylo oštěpařské finále Báry Špotákové, to si na ČT 4 přepnulo více občanů, než jich žije v hlavním městě. Internetové vysílání si zapnulo sedmkrát více lidí, než je běžný denní průměr.
České televizi patří gratulace. Nelze si ovšem nevšimnout, že ve své snaze dostat sportovní události co nejintenzivněji do obýváků veřejnosti musela přistoupit na pravidla hry diktovaná těmi, kteří to celé zaplatili. Redaktoři chvíli vystupovali jako nestranní specialisté, aby se vzápětí stali…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
