Není to zrovna pohoda žít teď v Evropě. Alespoň tedy pro ty, kdo berou vážně zprávy z novin. „Na záchranu eura zbývají méně než tři měsíce,“ citovaly nedávno šéfku Mezinárodního měnového fondu Christine Lagardeovou, která coby bývalá francouzská ministryně financí zná situaci velmi podrobně. I slavný finančník George Soros dává Evropě tři měsíce času. Bývalý úspěšný německý ministr zahraničí Joschka Fischer říká, že „evropský dům je v plamenech“. Přední ekonomický historik Niall Ferguson sděluje, že jsme „nad propastí“, tak jako počátkem třicátých let, kdy spirála krize vedla až k triumfu extremistů a k válce. „Lidé vůbec netuší, co se na ně v nejbližší době pohrne,“ zmiňuje zas hlavní evropský komentátor Financial Times Wolfgang Münchau.
Pokud by Evropané varovným slovům známých osobností naslouchali, tak by zkrátka nemohli klidně spát. Pozorně by například sledovali, jak dopadne vyjednávání na unijním summitu, který proběhne v tomto týdnu v Bruselu a skupina čtyř nejmocnějších bruselských úředníků na něm představí své návrhy. Evropští občané jsou nicméně pořád relativně klidní, životy většiny z nich zatím krize příliš nezasáhla. A to ačkoli se v Řecku prodlužují fronty před pouličními vývařovnami pro chudé a ve Španělsku celá generace mladých lidí vyrůstá bez placeného zaměstnání. Pod stále větší tlak se v těchto týdnech ale dostávají evropští politici. Pochopitelně nechtějí, aby zrovna oni byli zodpovědní za krach integrace kontinentu, této hlavní lekce z hrůz druhé světové války. Jaké tedy existují možnosti, scénáře dalšího vývoje?
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 52 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
