Vzpomínky na Drogbu
Rozhodl finále Ligy mistrů, v paměti fanoušků by ale neměl zůstat jen kvůli výkonům na hřišti
Bylo to v Chartúmu, v říjnu 2005. Pobřeží slonoviny poráží Súdán 3:1 a poprvé postupuje na fotbalové mistrovství světa. Je už po zápase, ale kapitán vítězů Didier Drogba cítí další velkou šanci – nikoli na hřišti, ale pro svou zemi, kde třetím rokem probíhá občanská válka.
V šatně slavícího týmu přivolá spoluhráče a televizního kameramana. „Ivořané, muži i ženy z jihu i ze severu, z východu i ze západu, viděli jste to,“ začíná mluvit v přímém přenosu, který v barech, obývácích a improvizovaných kinech sleduje většina jeho spoluobčanů. Na chvíli se odmlčí, ale pak zase nabírá odhodlání k proslovu: „Ukázali jsme, že Ivořané mohou žít pospolu a dosáhnout společného cíle: postupu na mistrovství světa.“ Didier Drogba pokleká na zem a žádá: „Prosím, odevzdejte zbraně, uspořádejte volby a bude lépe.“
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 48 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
