52 tema01 R19 2012
52 tema01 R19 2012 • Autor: Respekt

Miliardář dnes vypadá spokojeně. Sedí v křesle a pozoruje studenty a doktorandy. Zaplnili malý salonek, sedí v křeslech i na zemi, stojí v rozích místnosti. „Establishment se snaží zachovat něco, co zachovat nejde,“ říká jim po krátkém uvítání klidným, pomalým hlasem: „My ale napomáháme změně, to je smysl této události.“

Hovoří tak George Soros, slavný finančník, který se rozhodl změnit svět. Nikoli revolucí, ale proměnou myšlení – konkrétně myšlení ekonomů. Ti už několik let od počátku finanční krize čelí přibývající kritice: nedokázali kolaps předpovědět a podle řady pozorovatelů k němu výrazně přispěli.

Kázali teorie o vždy efektivně fungujících volných trzích. Vlády a centrální bankéři uvěřili radám z elitních fakult, že finanční sektor bude nejlépe fungovat bez státního dohledu a omezení. Výsledkem ztráty státního dozoru bylo nespoutané zadlužování velkých bank a nekontrolované obchodování s finančními deriváty, kterým často nerozuměli ani jejich tvůrci. Navzdory zdravému rozumu to přitom většinová ekonomická věda považovala za bezpečné a smysluplné – byl to výsledek tržních sil. Realita však byla odlišná. Bankovní systém se na podzim roku 2008 zhroutil a záchrana ekonomiky před naprostým kolapsem stála biliony dolarů vytažených z kapes daňových poplatníků v Americe a v Evropě.

„To nejlepší, co teď můžeme udělat, je přemýšlet jinak,“ říká Soros studentům. „Myslet jinak,“ opakuje ponaučení, které podle něj pro ekonomy z krize vyplývá. Trůní přitom v místě, kde by návštěvník chválu neotřelých, alternativních pohledů na svět nečekal – v pětihvězdičkovém hotelu Adlon, jen několik metrů od Braniborské brány v centru Berlína. Právě tady během tří dubnových dnů proběhla výroční konference Institutu pro nové ekonomické myšlení (INET). U jejího zrodu před třemi lety stály desítky milionů dolarů finančníka Sorose a silný pocit řady známých ekonomů, že jejich věda – respektive její myšlenkový mainstream – selhala. INET, který získal podporu dalších mecenášů z finančního průmyslu, ale i bývalého šéfa americké centrální banky Paula Volckera, teď chce být laboratoří, kde vzniká ekonomické myšlení budoucnosti.

Bez filozofie nejsou koláče

Atmosféra na konferenci vyvolává pocit, že teď na světě není mnoho napínavějších činností než studium makroekonomie a financí.

Ekonomické debaty v letech před finanční krizí budily falešný dojem, že věda zná poměrně jisté recepty na prosperitu: omezit roli státu a osvobodit tržní síly. Po krachu na Wall Street však svět vypadá mnohem komplikovaněji. Pro vědní obor, který má největší vliv na přemýšlení a rozhodování politiků, je to vzrušující doba.

52 tema02 varianta R19 2012
52 tema02 varianta R19 2012 • Autor: Respekt

Příběh minulých čtyř let totiž zpochybnil řadu základních metod a premis ekonomické vědy. Zpochybnil nejen víru v nespoutané finanční trhy, ale i většině lidí naprosto nesrozumitelné matematické modely, o které se tato víra opírala. Otevřel se prostor pro nové myšlení, pro nové metody i pro nové výzkumné otázky. Mladí ekonomové v hotelu Adlon to cítí a tento pocit se šíří světem.

Většina ekonomů tyto pochyby odmítá. Kritiku své profese považují za přehnanou a nespravedlivou. Upozorňují na analytiky, kteří před kolapsem včas varovali. Jenže ti byli až do posledních dní před krachem na Wall Street v naprosté menšině a ve vědecké obci měli často pověst disidentů. Ekonomové tedy stále musí čelit otázce, kterou před více než třemi letypři své návštěvě London School of Economics položila královna Alžběta II.: „Proč si přicházející krize nikdo včas nevšiml?“

„Vaše Veličenstvo, když to shrneme, tak selhala kolektivní představivost spousty chytrých lidí,“ odepsali jí britští vědci po několika měsících přemýšlení. Taková odpověď kritickým duchům v INET nestačí. V jejich vyprávění se ekonomie dostala do slepé uličky: pokud chceme reformovat západní hospodářství, tak musíme reformovat i vědu, která jej studuje. Proto se i během berlínské konference neustále analyzují selhání minulosti. Jen jejich pochopení může být odrazem k novému myšlení. A i proto George Soros svou radikální kritiku opakuje při každé příležitosti. „Vlastně nejsem nejpovolanějším kritikem,“ řekl při zahajovací berlínské přednášce publiku, kde vedle sebe zasedli přední ekonomičtí blogeři, americký velvyslanec, profesoři z Indie i mladí ekonomové. „Mně ty dnes vládnoucí teorie vždycky připadaly takvzdálené realitě, že jsem je ani podrobně nestudoval.“

Soros je jedním z nejúspěšnějších finančníků historie. Spekulacemi vydělal desítky miliard dolarů a trhům rozumí jako málokdo. Tento životní úspěch dodává jeho kritice myšlenkového mainstreamu na váze. Zbohatl totiž tak, protože se na trhy nedíval očima ekonomických teorií, ale očima filozofa.

52 tema04 R19 2012
52 tema04 R19 2012 • Autor: Respekt

Po druhé světové válce tento maďarský rodák studoval v Londýně u slavného filozofa Karla Poppera, který se zabýval nedokonalostí lidského vědění. Skutečnost a naše představa o skutečnosti pro něj byly dvě různé věci. Nevěřil, že dokážeme s jistotou poznat svět kolem nás. „Po studiu jsem začal pracovat v bankách a studovat základní teorie o fungování trhů. A všiml jsem si, že vycházejí z předpokladu, že všichni lidé mají perfektní informace o okolním světě. To bylo v naprostém protikladu k mému pohledu na svět. Tehdy jsem o vědecké ekonomii začal pochybovat,“ tvrdí Soros. V této filozofické kritice vězí jádro toho, co i dalším odborníkům sdruženým kolem INET na dominantních směrech současné ekonomie vadí.

V té se totiž v minulých čtyřiceti letech prosadily teorie, které chtěly přinášet co nejvíce exaktní výsledky. Ekonomie neměla být žvanivou společenskou vědou plnou odhadů a nejistot, chtěla stejně jako fyzika přinášet jasné „zákony“.

To je pro vědce atraktivní cíl. K jeho splnění je potřeba pracovat s matematickými modely a horami dat. Na rozdíl od fyziky ale ekonomové zkoumali lidi a lidské společnosti – do svých rovnic proto museli dostat člověka. Emoce, mezilidské vazby, intuici, solidaritu ovšem nebylo snadné vyčíslit a začlenit do vzorečků. Vědci proto tyto složky lidské osobnosti vynechali a vytvořili teoretický model člověka, se kterým bylo možné v komplikovaných matematických modelech pracovat. Vždy se rozhodoval jen rozumem, měl o světě kolem sebe dokonalé informace a pokaždé mu šlo jen o co největší osobní profit. Společnost pak byla prostým shlukem takových racionálních jedinců. Složité teoretické výpočty, které pracovaly s touto představou člověka, pak dospěly k výsledku, že nejlépe a prakticky vždy efektivně fungují volné, nesvázané trhy.

52 tema03 varianta R19 2012
52 tema03 varianta R19 2012 • Autor: Respekt

Tento způsob myšlení byl v ekonomii ještě před padesáti lety okrajový. Jenže s pokrokem počítačů a zpracování dat přinášel čím dál více výsledků. Zdálo se, že ekonomie předčila politologii a sociologii a dokáže místo řečí nabídnout objektivní poznání. Během jedné generace tato myšlenková škola dobyla všechny elitní univerzity. Mezi akademiky panovala nevídaná shoda na základních teoriích a podmínkou publikace v prestižních vědeckých časopisech se stalo – a platí to dodnes – používání zmíněných modelů, které z člověka dělají naprosto racionálního tvora.

George Soros povzbuzuje ekonomy k tomu, aby méně důvěřovali těmto zavedeným modelům a znovu promýšleli základní východiska své vědy. „Ekonomie musí do svých modelů zapracovat, co je zjevné. Že se všichni – regulátoři, investoři, bankéři – neustále mýlí, že systém nefunguje racionálně,“ argumentuje. Za své kariéry viděl, jak instinkty, emoce, stádní chování a špatné informace investorů vytvářejí bubliny, které po splasknutí vedou k reálné hospodářské krizi. Navíc vyrůstal v Maďarsku v době velké hospodářské krize třicátých let, zažil příchod nacistů i komunistů do země. Také kvůli této životní zkušenosti se obává, že budoucí hospodářská katastrofa může být hrozbou pro přežití svobody, demokracie i kapitalismu. Snaží se jí tedy zabránit – proto přes dvacet let volá po přísnější regulaci finančního systému, na němž současně tolik vydělává.

Napište mi e-mail

„Příští generace, dnešní studenti musí přinést změnu. Vy jste hlavním cílem INET,“ říká George Soros ze svého křesla mladým ekonomům, kteří se kolem něj tísní v salonku. „Dnes se v Evropě vytvořila nevídaná propast mezi tím, co si myslí lidé a ekonomové v různých státech. Ital vnímá krizi a její příčiny úplně jinak než Němec. Tuhle propast je třeba zaplnit.“

Jeho posluchači to – alespoň symbolicky – dělají. Před Sorosem sedí nadějní ekonomové z Německa, Itálie, Řecka, Nizozemska. INET původně vypsal soutěž pro dvacet pět mladých ekonomů, kterým zaplatil cestu, ubytování a zajistil jim účast v hlavním konferenčním sále. Jenže zájem byl obrovský – na pětadvacet volných míst se hlásilo skoro šest set vědců. Na poslední chvíli tedy vznikl nápad na uspořádání paralelní konference. Mladí ekonomové mohli na vlastní náklady přijet do Berlína, ve větším sále přes YouTube sledovat přednášky z hlavní konference a čekat na to, až si k nim do salonku přijdou neformálně povídat řečníci z hlavního fóra – včetně tří nositelů Nobelovy ceny za ekonomii, bývalého německého ministra zahraničí Joschky Fischera a dvakrát i George Sorose.

Pro Sorose je INET vlastně i osobní pomstou mainstreamovým akademikům, kteří jeho teorie o fungování trhů nikdy nebrali příliš vážně. Od studentských let toužil Soros vyniknout jako filozof, jako originální myslitel – původně chtěl jít pracovat na Wall Street jen krátce, vydělat si nějaké peníze a pak bez stresu psát filozofické knihy. Tento sen se mu nikdy nesplnil, ale teď cítí šanci stát u obratu ve vědecké disciplíně, který si vždycky přál. A zůstat v paměti příští generace špičkových ekonomů jako mecenáš, jenž novátorské výzkumy umožnil. „Nejsem zrovna nejmladší, tak nevím, co potřebujete nejvíce,“ říká v salonku hotelu Adlon a ptá se do pléna: „Proto bych chtěl slyšet vaše nápady, co podle vás má teď smysl udělat?“

„Skvělé by bylo zakládat skupiny INET na univerzitách všude v Evropě. A vytvořit platformu na webu, kde by se spolu ty skupiny mohly bavit o výzkumech a o dění ve světě,“ odpovídá student z Albánie. „Tři dny jsme tu mluvili o nových přístupech. Jenže teď se vrátíme na své univerzity, kde se zas budeme od rána do večera učit ty staré matematické modely,“ dodává španělský student, „chtělo by to šanci průběžně studovat nové metody, které se u nás neučí.“

Soros ve svém křesle všechno slyšel a INET hned v prvních dnech po skončení konference začal přání studentů plnit. Vzniká uzavřená webová platforma, kde spolu mohou diskutovat. Připravují se první přednášky ekonomů, jež se budou členům této platformy vysílat přes internet. INET se tedy vydává cestou bezplatné, vysoce odborné výuky po webu a vytváření mezinárodní komunity nadějných vědců.

George Soros nicméně neočekává, že by se ekonomie změnila hned. Prosazení myšlenkových změn na univerzitách trvá dlouho. Teprve v nástupu generace nynějších studentů a doktorandů během příštích deseti let vidí skutečnou šanci. V salonku ve třetím patře hotelu Adlon ještě mladé ekonomy nabádá: „Když vás ještě něco napadne, napište mi e-mail.“

Jak rozetnout kruh

„Všechny děti vždycky věděly, že král je nahý,“ hraje píseň kapely Arcade Fire, „ale sklonily hlavu, protože je to lepší než zůstat sám.“ Ředitel INET Robert Johnson byl kdysi i hudebním producentem a zjevně si dal záležet, aby písně hrané během přestávek z reproduktorů v hlavním sále konference měly patřičnou symboliku. Institut chce být komunitou pro vědce a studenty odvrhující staré teorie – aby se nemuseli bát, že „zůstanou sami“. Na svých fakultách budou možná nejprve osamoceni, ale budou cítit příslušnost k paralelní vědecké komunitě – zaštítěné nositeli Nobelovy ceny, jako je Joseph Stiglitz, předními novináři, jako je Martin Wolf z Financial Times, nebo známými regulátory jako lord Adair Turner.

„Všichni ti lidé sdílejí snahu myslet jinak. Není za tím žádná ideologie, ale chuť zkoušet v ekonomii nové přístupy,“ vysvětluje jediný český účastník berlínské konference Zdeněk Kudrna, který působí v Rakouské akademii věd. Některé mladé vědce zajímá hlavně propojování ekonomie s poznatky z politologie, psychologie a dalších oborů. Jiní zkoušejí nové nástroje, z fyziky či počítačové technologie, jež umožňují lépe zpracovávat obrovské množství dat a statistik. Překvapení z krize vytvořilo nový prostor, který se různé proudy nového ekonomického myšlení snaží zaplnit.

INET podporuje originální nápady pomocí grantů, které platí výzkum dosud přehlížených témat a metod. Akademická ekonomie má totiž tendenci uzavírat se před novým, alternativním myšlením. „Prestižní časopisy i hlavní granty kontrolují ekonomové z několika elitních univerzit. V roli editorů schvalují, který odborný článek bude otištěn a který výzkum dostane podporu. Tito profesoři chválí články a výzkumy, jež argumentují podobně jako jejich vlastní texty v minulosti. Je to často takto banální a jednoduché,“ popisuje logiku akademické ekonomie Perry Mehrling, profesor na Kolumbijské univerzitě v New Yorku, který má v INET na starost podporu mladých ekonomů. Situace je jiná v sociologii nebo politologii, kde není podobně dominantní hlavní proud a kde mezi sebou debatuje několik myšlenkových škol.

INET se snaží tento strnulý kruh rozetnout a právě pohled na podporované oblasti výzkumu může být náznakem toho, kam se bude nové ekonomické myšlení vyvíjet.

„Nedávná zkušenost ukázala, že řada ekonomů má jen chabé znalosti toho, jak fungují finanční trhy. Zde je díra, kterou musíme zaplnit,“ píše ve grantové zprávě o hlavní prioritě – lepším výzkumu světa financí. Vědecké vakuum ilustruje i skutečnost, že se po vypuknutí krize stala mezi ekonomy hitem dvaadvacet let stará kniha o finančních trzích od Hymana Minského – žádný novější spis neumožnil lépe pochopit, co se vlastně stalo.

Převládající tradiční modely totiž vycházejí z toho, že trhy jsou v principu stabilní a racionální, takže na nich nemohou dlouhodobě narůstat masivní bubliny. INET chce tedy podporovat studie, které předpokládají opak – tj. že trhy mají sklon k vytváření bublin a krizí. Názvy schválených projektů jako „Korelace v komplexních heterogenních sítích“ ale napovídají, že tento výzkum zůstane pro laika neproniknutelný. Na Univerzitě v Kodani už vznikl ústav, který se specializuje na fungování trhů v realitě nedostatečných informací o okolním světě. Jedním z jeho cílů je vymyslet modely, jež by tyto nedostatky dokázaly obsáhnout.

Druhou prioritou je výzkum nerovnosti ve společnosti. Klasické teorie ji považují za normální výsledek tržní soutěže, INET chce naopak lépe porozumět jejím příčinám a důsledkům – pro společnost, ale i pro celé hospodářství. Podpořeny byly třeba výzkumy nobelisty Jamese Heckmana, který se snaží zjistit, co má největší vliv na životní úspěch a spokojenost lidí. Právě se specializuje na výzkum dětí v předškolním věku a toho, co ovlivňuje jejich budoucí osobnostní rozvoj.

Třetí prioritou je studium a hlavně podpora výuky hospodářských dějin a dějin ekonomického myšlení. To postupně mizelo z univerzitních fakult, ale jeho hodnota se projevila během současné krize. Nejlépe se v ní orientovali ekonomové, kteří dobře znali dějiny krize v roce 1929. Grant INET proto například financuje vznik laboratoře historie ekonomie na známé univerzitě v Berkeley.

Sorosův institut navíc zakládá vědecké ústavy na špičkových univerzitách, například na Oxfordu a od podzimu v Cambridgi. Vznikla také skupina vědců, která studuje osnovy, podle nichž se učí budoucí ekonomové, a připravuje návrhy jejich reforem. Kromě toho pořádá velké výroční konference, ta v Berlíně byla v pořadí třetí.

Příliš důležitá věda

„Tohle je konec světa, jak jsme ho znali, ale já se cítím dobře,“ zpívají R.E.M. během další přestávky. Zase jasná symbolika – s cílem vyvolat náladu přerodu, velké změny. Nicméně i Sorosova konference dala na vědomí, že jisté věci zůstávají při starém.

To se ukázalo ve chvíli, kdy kulaté stoly obstoupil kruh číšníků. Každý host dostal svého vlastního číšníka, který ho obskakoval a snášel před něj chody rafinovaného menu. Ten přepych má samozřejmě svůj účel. „Ambiciózní vědci, přední podnikatelé, lidé z vlád a centrálních bank prostě rádi chodí na luxusní místa. Když na takových místech máme konference, cítí, že jsme na úrovni mocných,“ vysvětluje ředitel INET Robert Johnson. „Je to ale výzva, musíme si dávat pozor, abychom nebyli moc extravagantní,“ dodává Johnson. „Cítím to napětí mezi luxusem konference a kreativitou, kterou prosazujeme.“

Johnsonova taktika se zatím vyplácí: konference v nejdražším berlínském hotelu nepůsobí alternativně a neodstrašuje tak lidi s mocí a vlivem. I díky tomu přiletělo mnoho praktiků ze světa financí – bankéřů, spekulantů, regulátorů. Mohly se tak sbližovat reformní návrhy akademiků a zkušenosti praktiků.

Šéf INET Robert Johnson je jedním z nich. Většinu kariéry strávil na Wall Street. Řídil i fond George Sorose, s nímž sdílel kritiku ekonomického mainstreamu. Teď stojí na pódiu a trefuje se do řad ekonomů. „Ekonomové kreslili špatné mapy, které nás špatně vedly světem. Proč?“ ptá se padesátník, „také kvůli tomu, že byli tak blízko mocným a penězům.“

Ve své kritice ekonomických fakult si nebere servítky: vypráví o renomovaných profesorech, kteří prosazovali deregulaci finančních trhů a současně si vydělávali desítky tisíc dolarů na přednáškách organizovaných velkými investičními bankami – tedy hlavními vítězi této deregulace. „Není to žádná spiklenecká teorie. Velké banky z Wall Street sponzorovaly konference, fakulty, profesory, kteří pracovali s teoriemi, jež byly v souladu s jejich zájmy. Když se vaše výzkumy hodily jejich cílům a pohledu na svět, tak jste dostával pozvánky na konference a byl jste uznávaný.“

https://www.youtube.com/watch?v=uNICLLVKVgE&feature=youtu.be

Tento střet zájmů špičkových ekonomů už naplno ukázal úspěšný dokumentární film Inside Job. A reakce na něj jsou důkazem, že se věda už dala do pohybu. Americká ekonomická asociace, hlavní zastřešující organizace v oboru, nově požaduje, aby autoři odborných studií v prestižních časopisech uváděli všechny své zaměstnavatele a sponzory. Robert Johnson je optimista a vidí kolem sebe další zárodky změn: nová generace ekonomů prý nastoupila do Mezinárodního měnového fondu, a zvláštěbritská centrální bankapodporuje novátorské výzkumy finančních trhů.

Co ale zbývá laikovi, který si takových nuancí stěží všimne? „Asi by se měl zbavit myšlení, že se dá úplně věřit expertům,“ radí už zmíněný český účastník konference Zdeněk Kudrna, „a pořád myslet na to, že v ekonomii jsou různé pohledy na věc, které musíme kriticky srovnávat.“ Ekonomická věda zkrátka naše životy ovlivňuje příliš mnoho na to, abychom ji nechali jen v rukách odborníků. 

Nejzajímavější přednášky z konference můžete během příštího týdne sledovat na videu na webu www.respekt.cz.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Tomáš Lindner

redaktor, zahraničí

lindner tomas

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte