Kancelář Julia Mlčocha zdobí miniatury pohřebních vozů, rakve, urny a skleněná těžítka s šedavým proužkem uprostřed. „Tohle je jen model, klientům ale umíme zalít dovnitř popel jejich nebožtíka,“ usmívá se ředitel Pohřebního ústavu hl. m. Prahy. Naproti poněkud morbidní vitrínce se na zdi houpe kalendář s fotkami nahých žen a hned vedle leží stohy dokumentů. Když si mezi jejich vyřizováním najde pan Mlčoch chvilku na noviny, má poslední dobou chuť poslat těžítka rychlým pohybem proti zdi. „Vůbec nechápu, kde se bere ta paranoia,“ kroutí hlavou nad zprávami, podle nichž Češi rezignovali na péči o své zemřelé příbuzné. „Žádných dramatických změn jsem si nevšiml,“ říká bělovlasý muž s dvacetiletou praxí v oboru. Češi prý zájem o zesnulé neztratili. Přesnější by bylo tvrdit, že pátrají po nových cestách, jak se se smrtí vyrovnat.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 45 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Respekt.cz
Android
iPhone/iPad
Audioverze
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
